To ono

Učím se na blokovku (třeba si to někdo neznalý věci bude číst, a tak vysvětlení - souborná zkouška z 5 předmětů za poslední 2 roky - Bloková zkouška B - blokovka...), ale nemůžu se soustředit. Neustále hypnotizuju mobil, při zjištění, že tam bliká obálka, mi svítí oči jak světlomety, debilně se usmívám na příchozí sms, nemůžu se dočkat toho, až splním svůj denní plán učení, abych mohla na ICQ, kde jsem ochotná strávit celý večer a podstatnou část noci, a neskutečně se těším na čtvrtek, a ne proto že (snad) skončí moje utrpení nad soukromým právem....

Čím to je? Ano, nejspíš je to to ono, ale nebudeme to vyslovovat, natož psát... Proč? Bojím o sebe. Bude to rok, co jsem si slíbila, že příště použiju mozek, než mi ho vypnou hormony. Výsledek? Nádherné jaro s panem Božským, které jsem na konci května nakonec utopila v slzách a tequile... A taky mám strach o to ono - je to křehké, krásné, něžné, a někdy pochybuju, zda je to vůbec skutečné...

Ať už je čtvrtek, ku*vadrát!