Filmvíkend

Je tu pondělí - už zase :( A už zase z toho mám smutek, víkend byl totiž super. Spoustu věcí si nechám pro sebe (nemůžu přiznat, že to byly orgie - kulinářské kromě jiných;) ), ale svěřím se s filmovými zážitky. Nejbyly to nejspíš žádné novinky světové kinematografie, tak budu možná neuvěřitelně pozadu...
První film byl snímek I´m Sam. Úsměvný příběh mentálně zaostalého otce a jeho nadprůměrně inteligentní dcerky. A na konci dojetí na celé balení kapesníčků...
Film Poslední samuraj jsme už všichni viděli, takže k tomu jen poznámku, za kterou mě panT asi neměl rád - výtvarně a filmově krásně zpracovaný jednostranný náhled na historii:).
World´s fastes Indian je naopak podle skutečné historické události, tedy spíš příběhu. Je to o novozélandském motocyklovém fandovi (slovo závodník mi k němu moc nesedí) Burtu Munroovi, jehož největším snem je nechat si změřit rychlost své motorky, kterou celý život vylepšoval, na dráze v Bonneville (kilometry dlouhé, vyschlé solné jezero v Utahu). Podle mě je to fakt zábavný vyprávění o jeho cestě do Utahu, žádný patos, žádná unylá romance a Anthony Hopkins v hlavní roli... I like it!
Včera jsem pak opět po dlouhé době viděla Stepfordské paničky. Jo já vím, není to nejspíš žádný obrovský skvost, slovy panaT přímo ujeťárna, ale já se u toho bavím. Miluju ironii spisovatelky Bobbie (on:"udělala jsi koláč?" ona:"a ty?"; on:"kde jsou děti?" ona:"jaké děti?" on:"naše děti!")... Když nad tím teď přemýšlím, je to film fakt asi jen pro ženský, protože nejspíš jen jim přijde vtipná představa, že by měly mít vždy dokonale upravené blonďaté vlasy, a jejich jedinou touhou by měla být vždy perfektně vedená domácnost a uspokojení manželových potřeb. Upřímně, pánové...