(ne)náladově
Zamyslela jsem se ve sprše, díky čemuž jsem zmeškala prvních 10 minut Dr. House a ještě se řízla do nohy, takže oblíbený seriál se dneska nekoná a mám tedy dostatek soustředění, čas i chuť si vybít svoji nárazovitou grafomanii.
Zcela kriticky musím říct, že jsem ráda, že jsem ženská. Momentálně ne proto, že můžu používat make-up, nosit kabelku (a netahat tak všechno po kapsách) a nemusím se na plese pařit v košili a saku k tomu, v čemž spatřuju základní výhody ženského rodu :D . Vztahy s chlapy nejsou nikdy jednoduché, ale výhodou je, že se nemusíme vyrovnávat s tím, že "neví co chtěji, ale nepřestanou, dokud to nedostanou".
Nad citovanou větou jsem kdysi v mládí, z neznalosti a v návalu feminismu ohrnula nos. Samozřejmě, že jsem přišla na to, že na tom něco bude. Sice nemám takové stavy pořád, ale jednou za čas jsem protivná i sama sobě. Prostě se ráno probudím s tím, že bych chtěla, aby... vlastně nevím, co... ale... chjo... Celé to ještě násobí vědomí, že se to nedá vůlí, rozumem překonat. Sleduju se, jak jsem protivná, nepříjemná, ale nemůžu to ovládnout.
Už jsem uvažovala, jestli to není projev nějaké duševní choroby (kromě hypochondrie samozřejmě :D ). Asi ne, na nějakou zajímavou psýchu je to moc málo časté... Nesouvisí to s hormonálním cyklem (žádné PMS), se změnou počasí, ročního období... Jsem prostě ženská... Hm, bezva diagnóza.
K prohloubení mé dnešní nenálady ještě přispělo zjištění, že 8. serie GG nebude. No to jsme čekali, přece jen to začalo ztrácet dech... Mrzí mě ovšem, že během posledních 2 dílů, které zbývají, už dát dohromady Lor a Luka asi nestihnou - a já se těšila...
...
Btw, asi chci nové spodní prádlo. Proč, když jich ho mám plný šuplík? Proto! Jak jsem na to přišla? Tak!
Zcela kriticky musím říct, že jsem ráda, že jsem ženská. Momentálně ne proto, že můžu používat make-up, nosit kabelku (a netahat tak všechno po kapsách) a nemusím se na plese pařit v košili a saku k tomu, v čemž spatřuju základní výhody ženského rodu :D . Vztahy s chlapy nejsou nikdy jednoduché, ale výhodou je, že se nemusíme vyrovnávat s tím, že "neví co chtěji, ale nepřestanou, dokud to nedostanou".
Nad citovanou větou jsem kdysi v mládí, z neznalosti a v návalu feminismu ohrnula nos. Samozřejmě, že jsem přišla na to, že na tom něco bude. Sice nemám takové stavy pořád, ale jednou za čas jsem protivná i sama sobě. Prostě se ráno probudím s tím, že bych chtěla, aby... vlastně nevím, co... ale... chjo... Celé to ještě násobí vědomí, že se to nedá vůlí, rozumem překonat. Sleduju se, jak jsem protivná, nepříjemná, ale nemůžu to ovládnout.
Už jsem uvažovala, jestli to není projev nějaké duševní choroby (kromě hypochondrie samozřejmě :D ). Asi ne, na nějakou zajímavou psýchu je to moc málo časté... Nesouvisí to s hormonálním cyklem (žádné PMS), se změnou počasí, ročního období... Jsem prostě ženská... Hm, bezva diagnóza.
K prohloubení mé dnešní nenálady ještě přispělo zjištění, že 8. serie GG nebude. No to jsme čekali, přece jen to začalo ztrácet dech... Mrzí mě ovšem, že během posledních 2 dílů, které zbývají, už dát dohromady Lor a Luka asi nestihnou - a já se těšila...
...
Btw, asi chci nové spodní prádlo. Proč, když jich ho mám plný šuplík? Proto! Jak jsem na to přišla? Tak!
napsala Iv @ 22:00
3 Comments:
No, ujišťuji tě, že je to naprosto normální - takhle se někdy cítím také:-D A nebo sním o tom, co by mohla jistá osoba udělat a když to udělá, tak jsem snad zklamaná nebo co:-(
Ad. to prádlo - v pondělí jsem si nové zakoupila - prima cena a je velice pohodlné:-) ;-)
Děkuju za podporu. S tím sněním to mám stejně - sice si říkám, že dotyčná osoba přece nečte myšlenky, ale stejně mě vlastně mrzí...
Prádlo jsem si nekoupila, přišla jsem na to, že absolutně nezbytně potřebuju novou kabelku na léto :)
No vidíš, kabelka by se mi taky hodila :-D ;-)
Okomentovat
<< Home