Na startu cílové roviny

První kolo učení úspěšně dokončeno. Postupujeme na level č. 2 = Opakování - zase pěkne od začátku.
Mozek vědom si tohoto faktu se nastartoval už o půl sedmý ráno, já se probudila a už nezabrala... Abych nevzbudila pana T, ležela jsem v posteli a opakovala si trest - definovala jsem si znaky trestnýho činu, skutkovou podstatu, subjekt, objekt, formy mnohosti trestných činů, jejich trestání... Tyhle duševní cvičení provozuju během zkouškového docela často, když není co dělat a musím někde čekat nebo jedu vlakem. Sranda je, když mě tenhle zásek chytne ve sprše - ekolog ve mě pak zpětně úpí - takových litrů vody proteklo než jsi si vzpomněla na definici genocidy :) No a pro jistotu už to neprovozuju v šalině - to bych domů taky nikdy nedojela (rekord mám 3 zastávky za přestupní bod)...
Vedle usilovného přání udělat státnice mi přibylo ještě jedno - dostat se na místo koncipientky v AK, kde jsem byla včera na pohovoru... Po několika pokusech, kdy jsem z mého potenciálně budoucího zaměstnání neměla nijak valný dojem - moc úzké zaměření, osobně nepříjmený šéf apod., nastalo alespoň na mé straně kýžené souznění duší. Prostě ten pocit, že s tímhle člověkem si budu rozumnět, pracovní náplň podle mých představ a peníze lehce nad má očekávání. Na to místo je samozřejmě víc zájemců a je také samozřejmě podmíněno úspěšnými státnicemi...
Trochu si říkám, že žádat, doufat ve splnění obou přání je trochu moc...
Ať už je čtvrtek, kua!