Cestovní horečka (a nejen ta)

Pan T zítra odlétá s kolegy do Londýna. Měla jsem v plánu akci "třídenní zimnice" - připomínat mu, aby si zjistil, zda má roaming, vyměnil peníze, zjistil předpověď, vypral potřebné oblečení... (když mu takhle připomínám jeho povinnosti a úkoly /jako například daňové přiznání/, říká mi třídenní zimnice). V akci mi zabránila ta pravá zimnice - v úterý mě skolila jakási viróza, naštěstí měla rychlý průběh. Ovšem ty bolesti kloubů stály za to - mazec!
Plašit (jak říká pan T) jsem začala dneska. Na prosbu jsem vyprala a vyžehlila jeho oblíbené oblečení. Aktivně jsem mu kufr vyluxovala a našla na něj zámek. Dokonce jsem mu do něj už uložila skládací deštník. Zbytek nechávám na panu T... Ten si to nechává na zítra (a to jde ještě do práce). Dneska šel na kulečník :D
Takovýhle přístup mě točí. Nejvíc na tom pak to, že mu to vždycky vyjde (i tak mu to ale samozřejmě přeju :)). Já jedinkrát balila na poslední chvíli - zapomněla si žabky a vzala si tátovy sandály místo svých, takže jsem se v Bulharsku u moře 4 dny pařila v teniskách...
A co je na tom fakt nejvíc vytáčející? Že má mamka zase pravdu - jsou stejní. Tohle je přesně přístup mého otce...