Velká očekávání

Stále smolím diplomku, blíží se to ke konci (doufejme, že zdárnému). Tento týden se soustřeďuju doma u rodičů. Chodí se okolo mě víceméně po špičkách, jenom se párkrát za den otevřou dveře, nakoukne táta a zazní otázka "tak jak to jde?" Táta je z rodu hrdých otců, kteří se strašně rádi chlubí a tak se těší, až bude mít ten trumf s dostudovanou dcerou... Musím říct, že mi to jeho očekávání leze trochu na nerv. Dneska jsem mu proto strašně ráda trochu vzpurně odpověděla "skvěle, mám látku na šaty". No neberte to, když vám maminka nutí, že "...přeci potřebuješ nové šaty. Ty červené koktejlky nepřichází v úvahu!" Škoda, že je tahle její aktivita taky podmíněna tím očekáváním promoce - látka je totiž na tzv. promoční šaty (jo taky jsem to slyšela od mámy poprvé). Nějak se to na mě valí...
Už abych za sebou měla zítřejšího zubaře a čtvrteční smutnou společenskou povinnost, a mohla se jet zase odreagovat k panu T, který tu školu tolik nežere a tak mě neznervozňuje.