Nikdy nikdy

V pondělí jsem nastoupila na praxi na NSS. Vím, že je to strašně povrchní, ale potěšilo mě, že jsem hned první den dostala vlastní průkazku zaměstnance, přístupovou čipovou kartu na fešáckým špagátku, počítač s LCD monitorem a mailovou adresu. Tím ovšem mé pseudozaměstanecké výhody končí - nejsem zaměstnanec... Ale vypadá to namástrovaně, když po té krásné budově chodím s plackou na krku ;)
Hihi, když jsem byla při předávání karty poučena "hlavně neztratit", zcela odbojně jsem si vzpomněla, jak Rory Gilmorová na své první stáži na tuhle větu reaguje "A kdybych ji ztratila, kde dostanu novou?...Aha, no já ji neztratím, ale kdyby něco... Jistěže ji neztratím... Pokusím se." Takže asi tak :D
Před dvěma týdny jsem tady psala něco o tom "panebože, dej ať udělám zkoušku z mezinárodního práva a já slibuju, že se tomu nikdy nebudu věnovat". Doufám, že mě ta vyšší síla v tu chvíli poslouchala asi tak jako pan T, když takhle běduju - uchem sem, uchem tam, protože jinak jednou určitě skončím v pekle za falešné sliby... Dneska jsem po třech dnech usilovné práce odevzdala svůj elaborát ke spisu jednoho žadatele o azyl (ano, je to hodně mezinárodní právo). Bylo to zajímavé, trvalo mi celý den, než jsem dospěla k jasnému názoru co s tím. A zbylé 2 dny jsem pracovala na odůvodnění rozhodnutí, přičemž dneska jsem zcela překopala to včerejší... A pak nemá být justice pomalá :D