Čekej, Debile a spol.

Dneska dopoledne jsem musela být doma - v Čechách. Jo, musela... byla jsem objednaná ke kadeřnici. Jelikož ta moje má obsazeno vždy měsíc dopředu, je promeškání termínu téměř vlasovou katastrofou ;)
Včera večer jsem na cestu domů byla příliš líná + byla zima + učila jsem se + chtěla jsem být s panem T... Tak jsem byla nucena jet dnes ráno. Takovou chybu zase dlouho nezopakuju...
Oficiální odjezd vlaku v 8:46, zpoždění 10 minut - standard. Na tabuli nástupiště 6, v rozhlasu 5, pak naopak... Běhala jsem mezi nástupišti jako pokusný králík a tahala kufr po schodech sem a tam. Nakonec se konečně tabule i rozhlas shodly, a pár minut po 9 se vlak rozjel. Přístup Českých drah netřeba komentovat, vtipů o nich je dost.
Zpoždění jsme nestáhli, do ČT jsme přijeli, když jsme měli oficiálně odjíždět - už chápu proč rychlík čeká v jedné stanici 2O minut - je to pro minimalizaci zpoždění ;) ... Do mé cílové vlakové stanice, kde jsem měla přestoupit na navazující bus, jsem dojeli s minimálním= 10minutovým zpožděním v 10:28. Autobus, který má na můj rychlík čekat dle platného jízdního řádu do 10:35, nikde. Bezva, no snad proto, že ještě nepřijel!
Nové jízdní řády jsou dobré v tom, že je na nich telefonní číslo dispečinku. Tam mi sdělili, že bus už odjel. Proč nečekal? "Jo pani to nevim, ale společnost se moc omlouvá." No to je mi houbičky platný. I kdybych nespěchala, tak nějaký další bus jede z druhé strany města až za hodinu a půl... A tak měli dneska na dispočinku dopoledne pěknou šou - přehazovali si tam nějakou sarkastickou ženskou jak horký brambor, až se jim podařilo přepnou ji na fax :D.
Zachránila mě máma s autem, ke kadeřnici jsem dojela jen s půlhodinovým zpožděním...