Srabáci
V dnešní příloze jednoho nejmenovaného deníku, byl článek o emancipaci žen. Takových už tu bylo... Tenhle tak trochu reagoval na snahy některých zákonodárců prosadit možnost umělého oplodnění pro svobodné ženy.
Kdybych mohla hlasovat, tak hlasuju pro. A po dnešku zvednu obě dvě ruce. Dneska mě totiž zase jednou mužské pokolení vytočilo. A to je co říct, protože já jsem k pánům myslím docela tolerantní a chápavá (nebo se pletu?).
Dnes ráno přišel do UK asi třicetiletý muž (se svými rodiči!!!) s tím, že se rozvedl a firmě (jeho rodičů), kde pracuje, se hodně daří. Ptal se, jak to udělat, aby si mohl šáhnout na zisk, ale aby mu soud kvůli tomu nezvedl alimenty. Inu což, je to klient a my profesionálové, tak jsme poradili (i když já se skřípěním zubů). Ale byl to vrchol trapnosti.
Ještě bych byla sto pochopit, že nechce platit vyšší alimenty, protože už tak platí, na české(= zaostalé, zaprdlené) poměry poměrně slušné výživné (čímž však nechci říct, že by odpovídalo penězů, na které skutečně díky tzv. darům od rodičů dosahuje). Chápu to proto, že s těmi penězi hospodaří jeho bývalá žena, a že jemu se může (nejen) zdát, že je využívá i pro sebe, ač jsou určeny výhradně pro děti.
Ovšem, že bude chtít "něják" vydědit šestiletého syna a dvouletou dceru, mě dorazilo. Tohle už totiž není o nějaké touze po spravedlnosti ve stylu "přece nebudu platit na svoji bývalou manželku", tohle je totiž normální srabáctví. V ten okamžik totiž bylo jasné, že se prostě chce ulít z povinností (veškerých - o děti se totiž ani nezkouší osobně starat) vůči svým dětem, které mají na dědictví právní, a podle mě i morální, nárok. To, že se nepohodl s jejich matkou, na to nemá žádný vliv.
Takovýchto případů už jsem slyšela bezpočet, některé tak trochu chápu, jiné ne. A tak si říkám, že když jsou chlapi takový srabi, že by se z otcovských povinností chtěli vyvlíknout, tak je lepší být svobodná matka díky anonymní spermobance. Odpadne tak totiž ta trapná procedura lovu nedobrovolného dárce spermií, kterého pak napálím a podvedu tím, že se nechám řekněme otěhotnět ;)
Na závěr malý apel: Pánové, prosím vás, když už splodíte potomka, ať už chtěně, nebo z blbosti, tak nebuďte srabi. Buďte chlapi, přijměte své povinnosti, plaťte alíky a nehádejte se do krve kvůli každé stokoruně výživného. Není vás to hodno...
U nás ve městě se o jednom advokátovi říkává, že není moc dobrý advokát, když se dvakrát rozvedl a pokaždé se nechal dobrovolně(!!!) oškubat... Nechci soudit, jak dobrý je právník, ale myslím si, že je to CHLAP.
Kdybych mohla hlasovat, tak hlasuju pro. A po dnešku zvednu obě dvě ruce. Dneska mě totiž zase jednou mužské pokolení vytočilo. A to je co říct, protože já jsem k pánům myslím docela tolerantní a chápavá (nebo se pletu?).
Dnes ráno přišel do UK asi třicetiletý muž (se svými rodiči!!!) s tím, že se rozvedl a firmě (jeho rodičů), kde pracuje, se hodně daří. Ptal se, jak to udělat, aby si mohl šáhnout na zisk, ale aby mu soud kvůli tomu nezvedl alimenty. Inu což, je to klient a my profesionálové, tak jsme poradili (i když já se skřípěním zubů). Ale byl to vrchol trapnosti.
Ještě bych byla sto pochopit, že nechce platit vyšší alimenty, protože už tak platí, na české(= zaostalé, zaprdlené) poměry poměrně slušné výživné (čímž však nechci říct, že by odpovídalo penězů, na které skutečně díky tzv. darům od rodičů dosahuje). Chápu to proto, že s těmi penězi hospodaří jeho bývalá žena, a že jemu se může (nejen) zdát, že je využívá i pro sebe, ač jsou určeny výhradně pro děti.
Ovšem, že bude chtít "něják" vydědit šestiletého syna a dvouletou dceru, mě dorazilo. Tohle už totiž není o nějaké touze po spravedlnosti ve stylu "přece nebudu platit na svoji bývalou manželku", tohle je totiž normální srabáctví. V ten okamžik totiž bylo jasné, že se prostě chce ulít z povinností (veškerých - o děti se totiž ani nezkouší osobně starat) vůči svým dětem, které mají na dědictví právní, a podle mě i morální, nárok. To, že se nepohodl s jejich matkou, na to nemá žádný vliv.
Takovýchto případů už jsem slyšela bezpočet, některé tak trochu chápu, jiné ne. A tak si říkám, že když jsou chlapi takový srabi, že by se z otcovských povinností chtěli vyvlíknout, tak je lepší být svobodná matka díky anonymní spermobance. Odpadne tak totiž ta trapná procedura lovu nedobrovolného dárce spermií, kterého pak napálím a podvedu tím, že se nechám řekněme otěhotnět ;)
Na závěr malý apel: Pánové, prosím vás, když už splodíte potomka, ať už chtěně, nebo z blbosti, tak nebuďte srabi. Buďte chlapi, přijměte své povinnosti, plaťte alíky a nehádejte se do krve kvůli každé stokoruně výživného. Není vás to hodno...
U nás ve městě se o jednom advokátovi říkává, že není moc dobrý advokát, když se dvakrát rozvedl a pokaždé se nechal dobrovolně(!!!) oškubat... Nechci soudit, jak dobrý je právník, ale myslím si, že je to CHLAP.
napsala Iv @ 21:34
3 Comments:
Ty chceš být právník? No nevím... Ale veřejné přetřásání vlastních či nevlastních kauz, myslím není zrovna, no řekněme, košer. Pravda, sice konkrétně nejmenuješ, ale ČR, je fakt zaprděný zapadákov a když svou identitu neskrýváš ty, nejsou tím krytí ani lidé v tvém blízkém okolí. Navíc jako chlap s řadou životních zkušeností i co se rozvodu týče, vím naprosto přesně jednu věc, děti rostou a zcela jistě jednou vyrostou a dospějí a svým tatínkům jejich vklad vrátí bezpečně i s úroky. Jak se říká: "Kdo s čím zachází, tím taky schází..."
Děkuju za komentář.
K tomu přetřásání kauz jen tolik, že:
a) nemám podepsanou mlčenlivost,
b) jsem si jistá, že jsem neprozradila ani zlomek informací potřebných k tomu, aby to klienta mohlo poškodit.
To jistě... Myslel jsem spíš na tvoji vlastní reputaci, takže asi tolik na vysvětlenou. Mám dojem, že by to mohlo poškodit hlavně tebe, ale to nic, jsi především SVÉPRÁVNÁ... A k tomu klientovi, mylím, že nebyla řeč jen o něm...
Okomentovat
<< Home