Vínečko bílé, jsi moje milé

Už pět let pendluju mezi Moravou a Čechami. Nikdy jsem si na život v Brně nestěžovala, ale teď si ho vyloženě užívám. Hlavním důvodem je víno a radosti s ním spojené.

Ne že bych se stala nějakou specialistkou na víno... Stále poznám jen 5 druhů - bílé, růžové, červené, chutnámi a nechutnámi ;).

Už dřív jsem znala radosti burčákových slavností. Ovšem tento víkend proběhly mé první Svatomartinské hody. Pan T mě vzal na ochutnávku vín spojenou s přímo opulentním obědem, při kterém se podávala husa na asi 10 způsobů. Měla jsem husu na meruňkách s bramborovým knedlíkem.

Číšník i pan T se mi smáli, když přede mě postavili talíř obřích rozměrů s stehnem, které jistě pocházelo z husy velikosti dinosaura. Statečně jsem se s tím prala asi hodinu. Bylo to výborné, ale bylo toho dost.

Vína byla taktéž výborná - můj favorit: Veltlín červený raný ze sklepů Valtice... Potvrdilo se mi to včera, když jsme se byli pozváni na další ochutnávku vín v jednom známém hotelu v Brně (ještěže mám praxi z rautů na zámku...).

Takže dneska možná žiju stále ještě v lehkém deliriu. A asi v něm budu pokračovat i zítra - výsledky zápočtových testů se musí buď oslavit nebo zapít na žal ;)