Na kraji města...

Postřeh č. 1: Víte co mě fascinuje? Jak jsou sestřičky otužilý, když pracují jen v uniformě, což jsou vlastně krátký šatičky... Kde jsem vzala takovou myšlenku? Pozorováním. Strávila jsem v nemocnici 2 dny a tohle mě fakt zaujalo. Já jsem totiž osobně strašně zmrzlá...
Postřeh č. 2 a 3: Nebyla jsem tam s ničím závažným, ale narkozu jsem si nechat ujít nemohla ;(. Na předoperačním za mnou přišel docela hezký mladý muž, představil se a povídá "jsem anesteziologická zdravotní sestra..." - vytřeštila jsem na něj oči. Asi si myslel, že se bojím zákroku, ale já se dusila smíchy. Ono se neříká "bratr"?
Další pro mě zajímavý postřeh - když jde ve filmu hrdina pod narkozu, tak je to natočené vždycky stylem "záběr na přibližující se kyslíkovou masku, temno...". Tak takhle přesně to fakt funguje :) Naposledy si pamatuju tu masku...
Po probuzení mi bylo docela dobře - žádná nevolnost, bolest apod. Jen mě vytáčelo, že můj přístroj každou chvíli pípal, protože naměřil tlak okolo 88/51 - to je prý hodně málo. U mě ovšem jen lehce pod normálem (90/60). Sestřička ze mě byla asi dost zoufalá, když žádná další infuze nezabírala.
Na závěr postřeh č. 4: Pejsci bydlící v blízkosti nemocnice musí být pěkný zblblíci. Jasně bylo slyšet, že když sanitka spustí sirénu, mají dojem, že to vyjí jejich kolegové, a snaží se odpovídat stejně. Docela jim to jde. Mazec :D