Ukrajina - část 2

Pustili mě dřív z práce a vlak do Brna jede až za 2 hodiny, tudíž...

Neděle
- o půl 9 válečná porada, teda spíš Náčelníkův proslov ;) - kvůli nestálému počasí proti plánu vyrážíme jen na 1 den, cílem je zdolat jakýsi vrchol neznámé výšky (dnes můžu říct, že i neznámé polohy :D )
- cesta začíná dobrodružně lanovo-prknovou lávkou přes říčku - zábavně to houpe, a tak někdo zábavně ječí, pak se jde okolo kostelíku, kde jsem ukecala Johnyho na tradiční fotku:)

s Johnym

- přes pastviny a lesíky stoupáme podle průvodce k jakési cosiměřící stanici, pak přesně dle průvodce doleva... po asi půlhodině, kde k vrcholu klesáme nám dochází, že jako tradičně "dem debilně"... na oslavu prozření byla vytvořená skupinová fotka (autorka pózovala, nefotila, tak snad někdy...) a pak už čelem vzad...
- druhá varianta - od stanice doprava je po pár zatáčkách značně obtížnější - do kopce funím jak lokomotiva, přestávky na vydýchání maskuji sběrem malin :D... přes pastviny jsme se dostali do lesa, kde nás po pár kilometrech překvapuje polom... po značném úsilí obejdut... jenže situace se několikrát opakuje, nakonec už ani nejsme na cestě, ale "někde v lese"... Náčelník s Generálem situaci vyřešili pomocí mapy a buzoly...
- po hodině cesty na jihozápad se ocitáme na severu, ovšem víra v to, že dosáhneme vrcholu přetrvává - bohužel jen u vůdců :D... nespokojený dav je nakonec ukecal na přestávku na jídlo, během které se rozhoduje, že jdeme dolů do údolí - opět podle mapy a buzoly, a především podle gravitace :D
- po další hodině a půl, když se cesta definitivně ztratila, je oficiálně vydáno prohlášení, že jsme se ztratili, takže je záhodno šetřit jídlo a síly... zase jdeme do údolí, cesta není, takže prostě dolů po svahu lesem (úúú, kolena), pak sice po rovině, ale přes potoky a říčky...

už zase skáčeme přes potoky

- ani nevím, kolik vodních toku jsme překročili, někdo je přebrodil, někdo, poté co vykoupal obě pohory, rezignovaně téměř prošel ;) (tímto chci poděkovat Martinovi, Tomášovi a Láďovi, že jsem i přes svoji vrozenou nešikovnost koupala jen jednu pohoru a ještě k tomu jen jednou)
- po vodě přišlo bahno a mnohem větší sranda než voda... hlavně když Lu ladně zahučela do bahna až po kotníky se slovy "to musíš hop, hop"...

moje botka a pohorka Lu

- pak už přišla jen lesní cesta s kalužema, okolo které rostly tuny malin, a asfaltka... po 3 hodinách jsme skončili v jakési vesnici, kam Náčelník už navedl bus a na turbázu jsme se vezli - ještěže tak, ploché nohy po chůzi po asfaltu pálily jako čert :(
- večer sprcha a hospůdka, kde jsem dala své třetí pivo za tento rok :D