Břicho - naštěstí z přecpání

Nákupy dopadly úspěšně. Jak se stává dobrým zvykem, New Yorker nezklamal. Do kabinky jsem nakráčela s nepovolenými 7 kousky oblečení. Vyhrála to hnědo-červeno-bílá tunika empírového střihu. Zbytek ač nádherný a ve slevě (!!!) neprošel, pokud jsem ovšem nechtěla mít výstřih až..., což si nemůžu dovolit.

Nový svršek jsem hned prezentovala na večeři na oslavu konce zkouškového s panem T. Večer byl skvělý, i když jsem ho 3x donutila změnit lokál - v jednom kouřili, v druhém nevařili a ve třetím bylo vedro. A pak i to volné tričko se šiklo - přímo jsem se totiž jídlem zmrzačila, cestou k šalině jsem funěla jako mašina, břicho jak ve 4. měsíci...

Btw, k těhotenství. Při prolézání internetu, jsem nedávno narazila na server ona.idnes.cz. Jeden jeho odkaz je výbornou antikoncepcí. Osobní zážitky rodiček mají sloužit k předání zkušeností, být poučením pro těhulky. No nevím. Název ve smyslu "jak jsme rodily" ještě účel plní. Ovšem ten obsah. Proboha! Pokoušet se teď o miminko, tak to začnu sabotovat. Čekat teď dítě, tak mám jeden velký záchvat hysterie a paniky. Když vidím malé miminko, tak se mi teď rozhodně neprobudí mateřské pudy, ale vybaví se mi slova "nástřih, klystýr, hodinové křížové bolesti..." Proč jen já mám tak bujnou představivost...