To by se z toho člověk po...

Nečekala jsem, že budu památečnými rodinnými fotkami nadšená, ale tohle je daleko za mými očekáváními. Moje nefotogeničnost se opět projevila. Ségra tam naopak vypadá jako modelka, což potvrzuje moji teorii, že jednoho z dvojčat vyměnili - doteď jsem myslela, že bratra :D Ovšem nic z toho mě nerozčiluje. Protože i kdybych tam vypadala jako Cindy Crawford, tak jsou ty fotky strašný - nevyvážený, nevycentrovaný, tu mám uříznutou nohu já, tu táta. Nejsem nijak zvlášť umělecky nadaná, ale tohle musí vidět snad každý. No prostě děs!
Zítra jdu do toho fotolabu. A doufejme, že mě ráno něco nenaštve, protože jinak budu zase (cituji) "asertivní a arogantní jako vždycky". Dnes paní fotografku od mého výrazu ála "Chuck Norris se naštval a bude kopat" zachránila jen moje žaludeční indispozice. Což mě přivádí k další myšlence...
Čím to, že z každé druhé zámecké akce si nesu následky. Nic tak strašného jako můj šavlový tanec z první sezony se sice už nikdy neopakovalo, ale přesto minimálně opicí to skončí. Tentokrát jsem se v konzumaci vína krotila, ale zradilo mě (nedo)grilované kuře. Neděle byla katastrofální - ráno jsem cítila, že můj žaludek se nějak nafukuje a po obědě (kterého jsem se sotva dotkla) už jsem jen pendlovala mezi toaletou a postelí. Dneska jako žiju, ale už bylo líp...
Příště jsem jen na zeleninovém salátu. To ale znásobí účinky vína... Bleh!