Melu z posledního

Nějak není co psát. Léto letí, dny se víceméně opakují - pusu panu T, když jde do práce, vstát, sprcha, praxe/práce, večeře, film + občas nějaké zpestření ve formě zubaře :(, lekce břišního tance, plavání (v pohodě dám 10 bazénů=půl kilometru - na tu bídu jsem na tom s fyzičkou dobře). Ale jinak se cítím nějaká ubitá, unavená, a bývám protivná. Strašně potřebuju oraz! Vypnout, vyjít ze stereotypu. Mám dojem, že si vlastně ani nevybavuju, kdy naposledy jsem něco nemusela - učit se, jít do práce, promyslet, vymyslet, zvážit, zařídit...
Takže, i když jsem si nemyslela, že nějak zvlášť budu, těším se na Ukrajinu. Příští pátek jedem, 10 dní v horách, po památkách, pod stanem... Sice mě po příjezdu budou strkat do koupelny dlouhým klackem, ale duše a hlava se pročistí. Jak já se těším...