Ukrajina - část 1

Prošla jsem si fotky a poznámky a mám snad i slinu, takže...

Pátek
- večerní odjezd je pěkně na houby, od 2 hodin odpoledne se kopu do pr... Ještěže aspoň přivezli slámu - její skládání na půdu mě zabavilo aspoň na chvíli :D. V 5 přijel pan T, půl hodiny se s mámou smáli tomu kolik mám s sebou věcí - no aspoň navázali nějaký neodměřený kontakt ;) Po 6. hodině nastalo loučení, opět záchvaty smíchu nad plným kufrem jednoho Renaulta Laguny a hurá na nádraží k busu. Batožinu jsem zdárně propašovala do útrob Karosky, švestkový koláč měl dostatečný úspěch ;) Velitelský čas - něco po sedmé - vyjíždíme a je nám usilovně máváno (abychom se nevrátili? :D ). Po setmění autobus sleduje "Příběh rytíře" - omg, ještěže jsem usnula.

Sobota
- dle plánu brzo ráno a překvapivě rychle (asi za 2 hodiny ;) ) překračujem hranice na Ukrajinu. Pohled z okna hlásí klasický Balkán - odpadky, plevel v příkopě (to není kritika, jen konstatování). Zastávka v Užhorodu, kde máme směnit peníze a prohlídnout si město. Útok na první banku, stává se ze mě hrdá majitelka 276 šušlíků (no prej hřivny, ale měna se stát od státu mění, tak jsme s Lu před lety zavedly balkánské označení šušlik). Prohlídka města stála za prd, v Užhorodě jsme neshledali nic extra zajímavého.
- přesun na východ do Jasině byl dlouhý, bavila jsem se počítáním plastových lahví, které plavaly v řece (u 42hé mě to přestalo bavit...). Prší, resp. leje. Už už s Lu sestavujeme plán rychlostavění stanu, když se objeví prázdná turbáza (ubytovna) - za 40 Kč na noc postel a teplá sprcha - luxus!!!! K večeři jsme s Lu zhltly ohřátý gulášek od maminky a hurá do hospody.

turbasa

- Dávám si svoje druhé pivo za tento rok :D V hospůdce se nakonec sejdem všichni, takže je příležitost obdarovat Náčelníka nějakou tou plyšovou kravinou ze Sparkys s motivem kačera (to mají 30letí chlapi nejraději :D... ne fakt vypadal dost pobaveně, což byl účel). V 10 večer paní vrchní nekompromisně zavírá (tento, jak se ukazuje, ukrajinský zvyk zbavovat se hostů mě bude štvát celou dobu). Cestou zpět na turbázu se mi daří úspěšně kličkovat, a tak se vyhýbám všem kalužím - a že jich bylo :) Lu ovšem vymáchala tenisky hned dvakrát - mám záchvat smíchu, když zjišťuju, že jsou to ty "pro případ promočení pohor" (ale nakonec uschly ;) ).
- Seznamovací večírek pokračuje na turbáze. Odešla jsem poté, co došla "dámská" vodka. Jak chytrý tah to byl, se projevilo hned další den, kdy bylo třeba opravdu hodně sil...