Au!

Tak jsem se dnes vrátila do svého náctiletého mládí. Naštěstí ne prostřednictvím špatně namalovaných očí, vlasových a módních hrůz... Jen se dnes projevil můj sklon provést pravidelně trapas...
Už ráno bylo podezřelé tím, že jsem přepadla spolubydlícího v koupelně - nebyl sice úplně nahatej, ale to se mi nestává... Cesta do školy a první seminář dopadly v pohodě, až na malé nevědomosti o EU - njn...
Ovšem pak to přišlo - protože nejel výtah, běžela jsem do studovny (o tři patra níž, v suterénu) sešít si sešívačkou (Otravaci tomu pry řikaj konik:) ) domácí úkol. Byl skoro začátek hodiny, tak jsem fakt utíkala - jedno schodiště zahnout doleva, druhý schodiště zahnout doleva, doleva, doleva, doleva... B U C H! Rána jak z děla...
To jak jsem to před poloplnou aulou (promoce) vší silou naprala do zamčených dveří... Za 3 roky a kousek jsem se totiž evidentně nenaučila, že učebna 211 a spol. je u levého schodiště, které do studovny nevede.
A protože jsem spěchala, musela jsem strpět udivené pohledy rodičů a přejít aulou na druhou stranu, a ne to obcházet přes celou budovu. A pak ještě zpět:)
Ta rána do hlavy mě pak asi ovlivnila na celý den, byl totiž celý tak nějak praštěný:) Ovšem už jen tančení na zastávce - opět jsem se neovládla, polohlasné zpívání si - už je to tady...