Nestíhám, nestačím...

Hrůza, hrůza, slíbila jsem si, že se tomuhle budu pravidelně věnovat v rámci mé soukromé psychoterapie a dopadlo to, jak to dopadlo - postupně úsilí opadlo. Nejdřív za to mohl intelektuální útlum a teď nedostatek času.
Ale absolutně vůbec se blogu zase nevěnuju - mám v hlavě a částečně v kompu jeden post, ale ještě nevím jak dopadne. Je to o feminismu, což by pro mě neměl být problém - na střední jsem o tom psala celoroční seminární práci, ale je. Nějak se k tomu nedokážu postavit (jako chlap :) ) a dojít k pointě.
No teď jedu s mámou (kovanou feministkou) a rodinými přáteli (mezi nimi vyniká Jožo - kovaný šovinista) na hory, tak se to třeba vytříbí a konečně to dokončím. A když ne, tak bude post o mlčnelivém funění do kopce, nadpřirozené síle tyčinky Snickers, jásavém pocitu vítězství nad vlastní leností a horou a o kyselinomléčné bolesti nohou :) ...