Božohodové smutnění

Letos mám zvláštní Vánoce. Spousta věcí byla letos poprvé, nebo jinak:

Včerejší Štědrý den byl absolutně bez pohádek a televize - kvůli mamčině migréně.
Naopak poprvé v historii jsme viděla tu hlavní pohádku, kterou dávají v absolutně blbý čas, když se večeří. Anděla Páně jsme totiž nahráli na video a zkoukli po nadílce, ke slehnutí.
Taky jsem nehrála s našima hru "na Ježíška", která spočívá v tom, že se děti (i já) jdou podívat na stromeček k babičce (v přízemí) a pak čekají na to, až zazvoní zvonek. Letos jsem myla nádobí, mezitím co naši snášeli dárky z úkrytů. Vždycky jsem si myslela, že jako běhají po bytě a spěchají... Naopak! Oni si v klídku dopijí pití, rozsvítí svíčky, nanosí dárky a ještě si povídají, jak dlouho nás ještě budou dusit...
A po strašně dlouhé době jsem nebyla na půlnoční - nebyla nálada, byla únava...

Boží hod se nesl jako každý rok ve znamení rodinného oběda a příprav na vánoční večírek, který naši pravidelně pořádají pro rodinné přátele. Rodinný oběd se strejdou a jeho rodinnou byl klasika - probíraly se trapnosti z dětství, počasí a politická situace... Vánoční večírek právě probíhá, slyšela jsem tátu už 5krát říkat "tak co si kdo dáte?", takže to bude ještě hodně náročné ;)
Já jsem se společností jen mihla, nabrala si zásoby jídla a pustila si "Milence a vrahy", že jako doplním kulturní rozhled. No nevím, ale mám z toho dost divný pocit, nemůžu říct, že to byla nuda, ale přišlo mi to o ničem. A ta nicota ještě přiživila moji posmutnělou náladu. Nějak si to letos neužívám, nic mě nebaví a užírám se. Čas se strašně pomalu vleče, chybí mi panT a to tak že moc. Nerozumím tomu, nikdy jsem si takhle nestýskala!
A tak se vlastně strašně těším, až se zítra začnu učit na zkoušku. Zaměstnám své myšlenky jasným směrem - ke správnímu právu procesnímu... Snad to pomůže, protože tohle začíná vypadat jako deprese - druhá opravdová v mém životě...