Vánoční besídka

Nikdy jsem nijak netrpěla vánočníma besídkama. Vlastně jsem se, pro někoho dost zvráceně, těšila na svůj výstup. Tedy spíš na NÁŠ výstup - nejraději jsem měla takové ty skupinové tanečky, divadlo... Určitě proto, že se tam člověk mohl tak trošku schovat, splynout, a zároveň i trochu vyčnívat v první řadě tanečnic, nebo v roli Marfušky v Mrazíkovi ;).
Zítra jdu na Vánoční orientální večírek - jakousi veřejnou vánoční besídku Centra orientálního tance, kde se učím umění "břišního tance". Je zábavný pozorovat, že některé vzory chování lidí se s věkem nemění. Teď na poslední hodině jsme se bavily o tom, kdo bude kde stát na podiu. A všechny tanečnice chtějí být "vzadu"... Co mi to jen připomíná:)
Já chci stát vpředu. Umím to zatancovat myslím poměrně slušně, a když něco zvořu, tak se to nepo... Jistě je v tom kousek exhibicionismu, sebevědomí, ale nemyslím, že by ten kousek byl nezdravý. Jen se to v Čechách moc nenosí.