Tak nějak nic

Sobota večer a já sedím u počítače. Po delší debatě s mamkou jsem prohrála souboj o televizi. Bláznivýho Jacka Nicholsna v Přeletu má Stvořitelka prý dost, takže se údajně bude dívat na Arnolda - to zase odmítám já. Že jsem si pod stromeček nepřála TV-kartu (no takovýto, jak to strčíš do počítače a může chytat telku...)!
Nemůžu spát - ještě není můj čas, neusnu dřív jak po půlnoci. Nemůžu číst - Kinga jsem nechala na privátě (doufám, jinak mě paní v knihovně zabije). Nemůžu konverzovat - nejsou lidi a ani vlastně nechci. Nemůžu se učit - nejsem prdlá. Prostě se tak plácám od ničeho k ničemu, myšlenky proudí hlavou a nedají se zachytit... Vlastně je ve mě jen jeden pocit - čekání, očekávání, vyčkávání... Na co? Vím já?