VyVážení

Dostalo se mi narážky na to, že jsem permanentně v depce - aspoň podle blogu. Nejsem. Jen jsem se nějak zapomněla a píšu jen, když smutním a nemůžu se z toho učit, protože jinak se učím, učím, kecám na ICQ, koukám na Gilmorky a zase se učím, učím, učím. Je teda pravda, že mě to zmáhá, občas nudí a to se podepisuje na náladě. Ale rozhodně to není deprese (i když myslím středeční den byl dost náběh na ni), prostě jen asi frackovitě kňourám, že něco musím a že bych radši něco jiného. Ok, stydím se, ale psát v tom stavu nepřestanu, protože to pomáhá - získám nadhled a řeknu si, že je to zase jen fňukání a že se mi vlastně zas tak moc neděje. Prostě si tím třídím a rovnám myšlenky (jj, organizátorství to je moje:) ).
Jinak se děje:
- přehrála jsem si Pressklub F1, konkrétně rozhovor s paní Talmanovou. Proboha proč má polovina politiků vadu řeči a nic s tím nedělá? A hlavně, proč se všichni montujou do jejího těhotenství? Že je to premiérovo dítě o tom asi není pochyb, ale my za něj alíky platit nebudem, tak nám to může být fuk... Nebo si fakt myslíte, že to způsobuje problémy se složením vlády? Ale no tak! Problém je v tom, že bez dohody ČSSD a ODS se díky výsledku voleb nikam nehnem. Sice blbá, ale pravda...
- plesová sezona začala. Včera jsem česala sestru... Stýská se mi po plesání, konkrétně tanci. Já bych tak moc chtěla obléknout červené koktejlky, střevíčky na 10cm podpatku a vyrazit do víru noci. Jeden foxtrot, walz, cha-chu a jive a budu spokojená (no ne úplně, ale tak přece po 4 tancích nepůjdu domů;) ). Musím něco udělat se svým tanečníkem...
- zaplatila jsem zálohu na cestu na Ukrajinu. Takže je už jisté (s doložkou vyšší moci a hardship doložkou, profesorko Rozehnalová!), že začátkem srpna sbalím krosnu, stan, spacák a na to všechno pláštěnku ("Ukrajina bez bláta není Ukrajina"), a budu překonávat meze svého minimálního standardu pohodlí.