Blbec A,B a D aj.
Postřehy z AK: Nejhorší je srážka s blbcem, to víme. Po měsíci pozorování jsem zjistila, že blbci se zejména ve státních institucích dělí na 3 kategorie, které mám podle předchozích zážitků s osobami pojmenované takto:
a) A - projevy: naštvaný tón hlasu, pohrdavé frkání, štěkání vět; typické věty: Tohle není v mé kompetenci. To není v náplni mé práce. Tomu já se nevěnuju. S tím se musíte obrátit na někoho jiného. při otázce na koho, odpoví - Nevím.
b) B - projevy: neutrální tón s přídechem lehce učitelského akcentu po chvíli přechází do naštvaného, aby pak práskla telefonem; typické věty: . Takhle my to neděláme. My to děláme jinak. To nejde. To bych se musela zeptat (když ji o to požádáte, tak zodpovědná osoba tam zrovna není). Nevim - vrrrr :)
c) D - projevy: přátelský tón, vzbuzuje důvěru, ale nikdy nedrží slovo, sliby nemyslí vážně; typické věty: (vývoj rozhovoru) Jasně. Určitě. Samozřejmě.Zařídíme, uděláme, pošleme... Domluvíme se... Takže já vám zavolám a domluvíme se... Takže já se ozvu.... Přeloženo: Uklidnit, postupně svůj slib zneurčitět a nakonec tomu nechat nezávazný konec, prostě z toho vybruslit.
Chování typu A mě točí do nepříčetnosti, zvlášť když si mě tyhle osoby přehazují furt dokolečka. Jednou jsem v záchvatu napsala jízlivý mail vedení klienta, jehož zaměstnanci takhle drželi informace, že takhle se opravdu pracovat nedá. Podklady jsem měla hned druhý den, ale jako vítěz si nepřijdu...
Z B vyšiluju, ale šéf říká, že musíme počkat, až ty starý struktury vyhynou. Morbidní.
Na C už mám recept - nenechávám se vmanipulovat do pozice "ještě se ozveme...", a trvám na na svém požadavku a jeho splnění metodou "poškrábaná deska". Neříkám, že stoprocentně vyhraju, ale celkem se to daří. Ať žijí základy asertivity.
Postřehy z feudálního panství: Jsem postižená, profesionálně deformovaná Organizovalka Chcivšechnovcajku. Musím s těma svatbama přestat, nebo si nikdy žádnou svatbu (ani případnou vlastní) neužiju a vždycky to bude spojené s nervama a jízlivýma myšlenkama na "káči v bílém".
a) A - projevy: naštvaný tón hlasu, pohrdavé frkání, štěkání vět; typické věty: Tohle není v mé kompetenci. To není v náplni mé práce. Tomu já se nevěnuju. S tím se musíte obrátit na někoho jiného. při otázce na koho, odpoví - Nevím.
b) B - projevy: neutrální tón s přídechem lehce učitelského akcentu po chvíli přechází do naštvaného, aby pak práskla telefonem; typické věty: . Takhle my to neděláme. My to děláme jinak. To nejde. To bych se musela zeptat (když ji o to požádáte, tak zodpovědná osoba tam zrovna není). Nevim - vrrrr :)
c) D - projevy: přátelský tón, vzbuzuje důvěru, ale nikdy nedrží slovo, sliby nemyslí vážně; typické věty: (vývoj rozhovoru) Jasně. Určitě. Samozřejmě.Zařídíme, uděláme, pošleme... Domluvíme se... Takže já vám zavolám a domluvíme se... Takže já se ozvu.... Přeloženo: Uklidnit, postupně svůj slib zneurčitět a nakonec tomu nechat nezávazný konec, prostě z toho vybruslit.
Chování typu A mě točí do nepříčetnosti, zvlášť když si mě tyhle osoby přehazují furt dokolečka. Jednou jsem v záchvatu napsala jízlivý mail vedení klienta, jehož zaměstnanci takhle drželi informace, že takhle se opravdu pracovat nedá. Podklady jsem měla hned druhý den, ale jako vítěz si nepřijdu...
Z B vyšiluju, ale šéf říká, že musíme počkat, až ty starý struktury vyhynou. Morbidní.
Na C už mám recept - nenechávám se vmanipulovat do pozice "ještě se ozveme...", a trvám na na svém požadavku a jeho splnění metodou "poškrábaná deska". Neříkám, že stoprocentně vyhraju, ale celkem se to daří. Ať žijí základy asertivity.
Postřehy z feudálního panství: Jsem postižená, profesionálně deformovaná Organizovalka Chcivšechnovcajku. Musím s těma svatbama přestat, nebo si nikdy žádnou svatbu (ani případnou vlastní) neužiju a vždycky to bude spojené s nervama a jízlivýma myšlenkama na "káči v bílém".
0 Comments:
Okomentovat
<< Home