... po dlouhé době

Nedá se nic dělat, je to tak nebyla jsem tu dlooooooouho. Dneska ráno jsem jela do práce s tím, že bych mohla, že je chuť...
Život běží, mám pocit, že se občas jen tak vezu... Ne každý den je posvícení a děje se něco převratného, ne?
V práci přibývá spousta věcí, je to zajímavé, ale občas se to na člověka valí...
A tak mě moc potěšil víkend. V sobotu jsem vstala v sedm hodin, uklidila kuchyň, sbalila si věci, uvařila kafe, abych vzbudila pana T... Lehce po osmé jsme vyráželi na nádraží, cestou na České koupili burčáček, na oběd už jsme byli v Čechách (v mé rodné vsi) a ve dvě už jsme bloumali lesem. Pan T chtěl na houby, tak jsme šli... Asi potřetí v životě (já snad ani na houbách víckrát nebyla) jsem našla jedlou houbu - dokonce hřib pravý s kloboukem jako moje pěst (a pak dokonce několik dalších)... Ve výsledku jich moc nebylo, asi půlka košíku a pak smaženice pro 4 lidi, ale ta procházka lesem - ticho, občas ptáci, praskot větviček pod nohama, klid... Krásný teplý podzimní den.
Taky jsem asi po 2 letech přišla na to, jak mi pan T říká - myslím jménem, ne přezdívkou ("zlati, miláčku, beruško, princezno...") "Ivo" zaznělo hezky zněle, když jsem se mu ztratila z dohledu a moje červená mikina neprosvítala mlázím... Pak se mi dostalo poučení, že se nemůže soustředit na hledání hub, když musí neustále hl(í)edat mě, že mám držet stanovený směr, že příště dostanu elektrický obojek, který mi dá ranku, když se vzdálím na 100m... Hihi, to víš, že jo...
Náš vztah nedávno oslavil druhé narozeniny. Oslava byla maličká a neoficiální (Aureiliusek a výborný sýr u pátečního filmu), nějak nebyla potřeba...

Ještě postřeh z cesty zpět do Brna: na nádraží v jednom okresním městě přijede rychlík do Prahy - nastoupí slečny s červenýma kozačkama, černýma balerínama, módníma converskama a všechny s velkou kabelkou a elegantní cestovní taškou. Pak přijede rychlík na Brno - na nástupišti na něj čekají slečny s krosnama, v lehce hippie oblečení nebo v pohorkách a sportovních kalhotách Rejoice... Celkem přízračný :)