Odpad
Poslední dny prožíváme v lehce spartánském duchu. Jak symbolické potom, co mi v pondělí přišel mail, že se opět chystá "Balkán-tour" - tzn. stan, spacák, hory, 5 dní bez sprchy. Tentokrát je cílem Bosna a Hercegovina. Jela bych, uvidíme...
Ale zpět k přítomnosti: Ve sklepě domu, kde je naše milované 1+1, se při opravách odpadu propadly trubky a s nimi kus zeminy. Dle majitelů domu máme maximálně omezit veškeré činnosti spojené s vypouštěním tekutého odpadu, pokud možno ho vylívat do kanálku na dvorku, a na dvorku svítí toi-toika. Už to trvá 4 dny. Leze mi to na nervy, ne to omezení s tím spojené, ale ten přístup k tomu.
Opravy začínají od půl 9, ale spíš později, končí se maximálně o půl 3. O víkendu nepracujeme vůbec... To by mě zajímalo, kdo přehazuje peníze vidlema, že nemusí vyjít vstříct zákazníkovi... Chápu, že to nebude ze dne na den, ale snad nějaké základní řešení by být už mohlo.
Co mě však rozčiluje víc je přístup ostatních nájemníků. Prostě na to omezení kašlou. Bydlíme v přízemí, okna vedou na cestu vedoucí na dvorek - že bych pozorovala nějaký větší pohyb než normálně? Ani omylem! Chápu, že je nepříjemný jít na wc a muset se obout, vzít si bundu a sejít 2 patra, ale vědět, že si jinak pod sebe s prominutím se*u? Chjo!
Je obecně docela zajímavý pozorovat, jak se lidi chovají k odpadu. Bydlíme na náměstíčku, v jednom z jeho rohů stojí kontejnery na třídění. Jedna ulice je evidentně ignoruje - z popelnic pravidleně čouhají pet-flašky, nebo papírové krabice. Přitom stačí ujít asi 20 metrů... Nerozumím.
My třídíme. S vytříděným odpadem chodím já, pan T setrvává ve svém ekologickém cítění ve fázi "když to zorganizuješ, tak já to tam budu házet, ale nesmí to být práce navíc". Včera se však překonal - šli jsme do Brněnky mimo jiné vrátit lahve, cestou zjistil, že jedna je nevratná. Aktivně došel ke kontejnerům, já mu ještě ukazovala na ten pravý - na barevné. Se suverením výrazem a slovy "vim ne", ji vhodil do zeleného kontejneru na bílé sklo. O fous ;)
Teď musím zjistit, jak je to s elektroodpadem v Brně. Skonal nám toastovač...
Ale zpět k přítomnosti: Ve sklepě domu, kde je naše milované 1+1, se při opravách odpadu propadly trubky a s nimi kus zeminy. Dle majitelů domu máme maximálně omezit veškeré činnosti spojené s vypouštěním tekutého odpadu, pokud možno ho vylívat do kanálku na dvorku, a na dvorku svítí toi-toika. Už to trvá 4 dny. Leze mi to na nervy, ne to omezení s tím spojené, ale ten přístup k tomu.
Opravy začínají od půl 9, ale spíš později, končí se maximálně o půl 3. O víkendu nepracujeme vůbec... To by mě zajímalo, kdo přehazuje peníze vidlema, že nemusí vyjít vstříct zákazníkovi... Chápu, že to nebude ze dne na den, ale snad nějaké základní řešení by být už mohlo.
Co mě však rozčiluje víc je přístup ostatních nájemníků. Prostě na to omezení kašlou. Bydlíme v přízemí, okna vedou na cestu vedoucí na dvorek - že bych pozorovala nějaký větší pohyb než normálně? Ani omylem! Chápu, že je nepříjemný jít na wc a muset se obout, vzít si bundu a sejít 2 patra, ale vědět, že si jinak pod sebe s prominutím se*u? Chjo!
Je obecně docela zajímavý pozorovat, jak se lidi chovají k odpadu. Bydlíme na náměstíčku, v jednom z jeho rohů stojí kontejnery na třídění. Jedna ulice je evidentně ignoruje - z popelnic pravidleně čouhají pet-flašky, nebo papírové krabice. Přitom stačí ujít asi 20 metrů... Nerozumím.
My třídíme. S vytříděným odpadem chodím já, pan T setrvává ve svém ekologickém cítění ve fázi "když to zorganizuješ, tak já to tam budu házet, ale nesmí to být práce navíc". Včera se však překonal - šli jsme do Brněnky mimo jiné vrátit lahve, cestou zjistil, že jedna je nevratná. Aktivně došel ke kontejnerům, já mu ještě ukazovala na ten pravý - na barevné. Se suverením výrazem a slovy "vim ne", ji vhodil do zeleného kontejneru na bílé sklo. O fous ;)
Teď musím zjistit, jak je to s elektroodpadem v Brně. Skonal nám toastovač...
2 Comments:
U nás máme na elektroodpad speciální popelnici;-)
Ka: Nevim jak v Brne, ale kdyz tak ho vem domu. Sberna je v arealu cisticky. Co Balkan? Dame babinec?
Okomentovat
<< Home