PIN

Jsem povahy rozhazovačné, utrácet mi jde výborně. Šetření mi zatím moc nešlo. Když jsem se definitivně odstřihla od rodinného hnízda a rodičovy peněženky, přinutila jsem se ke změně - zatím spíš kosmetické, ale nemůžete po mě chtít zázraky. V osvícené chvíli jsem si v září založila "záložní účet", kam jsem vždycky po výplatě přesunula pár penízků - cíl: ušušnit peníze na narozeninový dárek pro pana T a třeba i něco navíc.
Využila jsem bezpoplatkového účtu banky M. Celý proces zřizování byla brnkačka - podala žádost, přečetla podmínky (přečíst musíš, podepsat můžeš), podepsala, aktivovala, nastavila hesla a PINy... Platební kartu od účtu jsem pro jistotu založila kamsi, aby mne od šetřících úmyslů neodvedla první slušivá červená kabelka...

Ve čtvrtek jsem dostala avízo, že dárek je na cestě. Z radosti, že se to stihlo před dnem D, jsem se jala zjišťovat, jak je na tom stav "záložního účtu". Kliknout na "Přihlášení", zadat zapsané identifikační číslo a vyťukat heslo. Tady nastala netušená zrada. Hesla a PINy jsem si na radu systému nezapsala, bohužel ani nezapamatovala. Respektive - já tuším jaké heslo jsem zvolila, na základě čeho jsem ho vytvořila, ale 3 pokusy o jeho přesné znění jsou zoufale málo! Elektronický přístup k účtu jsem tedy zablokovala! Co teď! No nic, odblokuju přes telefon...
Opět problém, jaké mám kurňa heslo na mobilní přístup k účtu?! Bohužel jsem to nerozluštila ani na 3 pokusy. Čestně přiznávám, že vůbec netuším, že jsem nějaké mobilní heslo zadávala...

Vyřešil to lehce trapný telefonní hovor s pracovníky call centra. Pámbůh mě miloval, že jsem nedělala blbosti, když jsem zadávala záchranné identifikační údaje jako "rodné příjmení matky", díky tomu jsem se proodpovídala až k možnosti změnit nejprve mobilní heslo a pak úspěšně i heslo pro internetový přístup... Uf! Nová hesla jsem si zapsala a uložila - do doby, než se stanou rutinnou, kašlu na bezpčenostní doporučení...

Další drama už se nekonalo - platební kartu jsem našla, peníze vybrala - jistě i díky tomu chytře zvolenému PINu (zadala jsem stejný, který mi byl kdysi direktivně určen bankou k "denní" platební kartě).

Poučení: Příliš demokracie v bankovním sektoru ti škodí ;)

Tour de Znojmo

Dneska ve vlaku cestou ze služebky, jsem si v hlavě skládala post na téma "Služební cesta do Znojma, aneb blondýnka za volantem stařičkého Punta"a těšila se, jak se u jeho psaní vyblbnu. Po novinkách z jednoho nemocničního pokoje nejsem úplně v náladě na rozverný post, ale pokusím se.

Čtvrtek - je třeba zajet do Znojma, kouknout co je ve spise. Můžu si vybrat - kodrcat se busem, nebo jet služebním autem. Po vnitřním boji s vlastním srabáctvím jsem se odhodlala k cestě autem - nemůžu přeci jezdit po jen známých cestách ve východních Čechách a vyhýbat se velkým městům.

Pátek - klíčky mi byly svěřeny se slovy "uvědom si, že to auto má plnou nádrž, takže jeho hodnota je celých jeden tisíc ká - čé". Hlavou mi běžely i průpovídky z července "kdybys ho zrušila, budeme ti všichni vděčni - konečně by nebylo zbytí a muselo se koupit nové"...

Centrum Brna - vyvětrat, srovnat zrcátka, marně se pokusit zvednou opěradlo sedadla. Po nastartování na mě čekal úkol, který se později stal stěžejním - zařadit jedničku. S vypětím sil a použitím obou rukou jsem ji tam nacpala - později jsem tak úspěšná nebyla, takže chudák punťák trpěl rozjezdy na trojku, protože dvojka byla stejně zakletá...

Vídeňská - s autem jsem se sžila, dokonce jsem zjistila, kde se pouští rádio a že ty občasný rány vzadu nebudou nic závažného, ale v kufru zřejmě cestují nějaké petky.

Na půl cesty do Znojma - kolona pomalu se šinoucí do kopce. Projela jsem ji s hrůzou v očích a za zběsilého mumlání "jeď, vole, jeď... nenene, nebrzdi... dop*dele, nebrzdi, já tam tu jedničku nedám a už se nerozjedu... jeď, vole, jeď...". Nevím, jestli nějaká vyšší síla slyší na "vole", ale řidič kamionu přede mnou mě vyslyšel a jako zázrakem, když už autíčko pod dvojkou kolabovalo, se rozjel... Super!

Znojmo - hurá, po hodině cesty se blížím k cíli. Nakonec to bylo ještě náročné - pokyny z internetového plánovače cest mě totiž k soudu nenavedly (z kruháče se vždy vyjíždí odbočením doprava, tak jsem myslela, že pokyn "na KO doprava" znamená vyjet z KO na prvním výjezdu - omyl). Nakonec jsem vsadila na ochotu města znalých domorodců. Znojemáky musím pochválit - bez problému poradili, perfektně vysvětlili cestu a měli i trpělivost, když mi auto chcíplo v křižovatce (njn, rozjezdy na trojku...).

Cesta zpět byla bez problémů, v Brně na Vídeňské jsem to trochu povorala, ale křižovatky mezi Vaňkovkou a BVV mám dost v hlavě, takže jsem se zase rychle chytla a úspěšně dojela až před kancelář.

Já vím, že taková cesta je vlastně banalita... Ale já v posledním roce za volantem moc neseděla, a když tak to bylo popojíždění mezi rodnou vískou a rodným městem, + podobnou trasu jsem jela za svou řidičskou karieru asi jen 3krát. Takže proto ta lehce dětinská radost ;)