Tour de Znojmo

Dneska ve vlaku cestou ze služebky, jsem si v hlavě skládala post na téma "Služební cesta do Znojma, aneb blondýnka za volantem stařičkého Punta"a těšila se, jak se u jeho psaní vyblbnu. Po novinkách z jednoho nemocničního pokoje nejsem úplně v náladě na rozverný post, ale pokusím se.

Čtvrtek - je třeba zajet do Znojma, kouknout co je ve spise. Můžu si vybrat - kodrcat se busem, nebo jet služebním autem. Po vnitřním boji s vlastním srabáctvím jsem se odhodlala k cestě autem - nemůžu přeci jezdit po jen známých cestách ve východních Čechách a vyhýbat se velkým městům.

Pátek - klíčky mi byly svěřeny se slovy "uvědom si, že to auto má plnou nádrž, takže jeho hodnota je celých jeden tisíc ká - čé". Hlavou mi běžely i průpovídky z července "kdybys ho zrušila, budeme ti všichni vděčni - konečně by nebylo zbytí a muselo se koupit nové"...

Centrum Brna - vyvětrat, srovnat zrcátka, marně se pokusit zvednou opěradlo sedadla. Po nastartování na mě čekal úkol, který se později stal stěžejním - zařadit jedničku. S vypětím sil a použitím obou rukou jsem ji tam nacpala - později jsem tak úspěšná nebyla, takže chudák punťák trpěl rozjezdy na trojku, protože dvojka byla stejně zakletá...

Vídeňská - s autem jsem se sžila, dokonce jsem zjistila, kde se pouští rádio a že ty občasný rány vzadu nebudou nic závažného, ale v kufru zřejmě cestují nějaké petky.

Na půl cesty do Znojma - kolona pomalu se šinoucí do kopce. Projela jsem ji s hrůzou v očích a za zběsilého mumlání "jeď, vole, jeď... nenene, nebrzdi... dop*dele, nebrzdi, já tam tu jedničku nedám a už se nerozjedu... jeď, vole, jeď...". Nevím, jestli nějaká vyšší síla slyší na "vole", ale řidič kamionu přede mnou mě vyslyšel a jako zázrakem, když už autíčko pod dvojkou kolabovalo, se rozjel... Super!

Znojmo - hurá, po hodině cesty se blížím k cíli. Nakonec to bylo ještě náročné - pokyny z internetového plánovače cest mě totiž k soudu nenavedly (z kruháče se vždy vyjíždí odbočením doprava, tak jsem myslela, že pokyn "na KO doprava" znamená vyjet z KO na prvním výjezdu - omyl). Nakonec jsem vsadila na ochotu města znalých domorodců. Znojemáky musím pochválit - bez problému poradili, perfektně vysvětlili cestu a měli i trpělivost, když mi auto chcíplo v křižovatce (njn, rozjezdy na trojku...).

Cesta zpět byla bez problémů, v Brně na Vídeňské jsem to trochu povorala, ale křižovatky mezi Vaňkovkou a BVV mám dost v hlavě, takže jsem se zase rychle chytla a úspěšně dojela až před kancelář.

Já vím, že taková cesta je vlastně banalita... Ale já v posledním roce za volantem moc neseděla, a když tak to bylo popojíždění mezi rodnou vískou a rodným městem, + podobnou trasu jsem jela za svou řidičskou karieru asi jen 3krát. Takže proto ta lehce dětinská radost ;)