Šaty taneční a maturitní

Opady už jsou opravené od pátku. Od té doby peru, suším, žehlím, peru, suším... Konečně jsem se dostala ke dnu našich 2 obrovských igelitek, ve kterých jsme nashromáždili oblečení za bezodpadovou éru. Zbývají trička pana T s barevným tělem a bílýma rukáváma, do kterých se mi už asi 2 měsíce nechce. Tahle móda je tak nepraktická! Přemýšlím o tom, že když je pan T tak dlouho nepostrádal... Hihihi... Jen jestli to nebylo tím, že bylo léto a dlouhé rukávy se nenosily :(.
Novinka, ze které mám největší radost - začaly taneční kurzy! A my jsme do jednoho z čtvrtečních kurzů přihlášení! Po první lekci umíme základní krok walzu, jive a blues. Já už absolvovala dvoje a půl pokračovací lekce, takže umím spoustu dalších tanců, kroků, otoček a promenád... Takže při tom "posunování vagonů" okolo sálu lehce trpím. Ale úžasný výraz pana T, když odtančí celé kolo a získá v tom kroku jistotu, a vědomí, že je to investice do budocího víření sálem, mě motivuje... Tož vydržet. V lednu už budem na maturiťáku bráchy se ségrou vířit...
Ápropos - ségra s bráchou budou maturovat, takže se chystá maturitní ples. Což s sebou přínáší rodinné drama na téma "maturitní šaty". Pro nekonfekčnost postavy žen z našeho rodu si je necháváme šít. Ségra se zamilovala do krásného modelu od jedné české návrhářky - jen je trochu náročný na vymyšlení střihu a sehnání materiálu... Navíc chce sestra hnědé - jako originál! Po 4 výstupech v různých obchodech s látkami jsem z toho byly všechny na prášky - ségra slzy v očích, máma nástup migrény a já se strašně těšila do Brna... V Brně nás od dcerovraždy zachránil jeden hnědý šifon v množstvím větším než 5m, který jsem objevila na Běhounské. Teď už to jen spíchnout. Dopředu lituju švadlenu, na kterou se teď to celé drama přesouvá...