A proto ho miluju

Nechala bych si od cizího chlapa na jeho žádost pohladit zadeček? Ne! Jako sorry, jsem asi strašně upjatá, ale "ne-e" (... co z toho jsi nepochopil ;) ).
Ovšem když jsem četla Qarkův článek, říkala jsem si, že zase pro tu srandu... A pak mě napadlo, co by tomu asi řekl pan T. Jeho reakce? PanT je Střelec, takže na neřízenou upřímnost jsem si už celkem zvykla, ale tohle mě pobavilo na celý večer:

"myslim, že tyhle lidi by měli začít odvádět větší daně, aby přestali myslet na takový pi*oviny, jako hladit cizím holkám zadky"

Ručníky

To by mě zajímalo, jak to dělají jinde. Naše rodina je totiž podle všeho banda magorů s výpadky krátkodobé paměti.
Doma nás je pět, v koupelně visí pravidelně 5 ručníků. Vzhledem k tomu, že máme spoustu různých ručníků, je obvyklé, že každý týden je každý "majitelem" jiného. Když se osprchuju, nevezmu si nějaký, jakýkoliv ručník, ale ten můj (tzn. ten který jsem použila jako čistý první), popř. čistý.
Jenže chyba nastane tehdy, když je ten můj mokrý - to znamená použitý. Tahle situace, kdy stojím mokrá ve sprchovém koutě a nemám se čím utřít, mě dovádí k nepříčetnosti. Abych se přiznala, moc nechápu, jak si někdo může splíst ručník, či se dokonce utřít do cizího, zvlášť když má k dispozici svůj.

Otázka zní: "jak si poznáváte svoje ručníky?"

Napadá mě několik možností:

a) každý má svoji barvu ručníku, druh, monogram, značku určenu tak, aby si ho poznal
b) požadavek, aby měl každý "svůj" ručník je přehnaný - nemáte "svoje" ručníky, utíráte se do jakéhokoliv suchého
c) ručníky nesušíte v koupelně, ale ve svém pokoji a do koupelny si je nosíte
d) prostě si všichni pamatujete, jaký máte ručník
e) jiné řešení

Zkouškové

Začalo zkouškové. Už bylo načase (no fakt!) - moje mysl je ve fázi, kdy už ji nebaví chodit na semináře, psát domácí úkoly, teď už je čas všechno to do sebe vstřebat. Čekají mě 4 zkoušky a 1 kolokvium. Když to půjde podle plánu, 3. července padla :-/. To mám za to, že jsem líná učit se na předtermíny...
Obřadně jsem začala jako vždy návštěvou kadeřnice (zvýraznit blonďatý handicap ;) ), nákupem zvýrazňovačů a barevných průsvitných polepek (hlavně systém!). Ještě uklidit na stole a pak teprve zasednu ke knihám a UZkům.
Koupila jsem si taky samoopalovací mléko, které v reklamě tolik propagují. Je mi jedno, že opálená pleť může vzbuzovat dojem, že se dotyčný na zkoušku moc nepřipravoval. V pondělí jsem si připadala doslova jako bílá vrána (Brňanky už jsou na léto dávno připravné, zase jsem pozadu :) ). Doufám, že nedopadnu jako oranžová vrána - ségra sýčkuje, že to samoopalováky dělají - no přinejhorším budu ladit se svým novým meruňkovým kostýmkem ;)

Jak jsme...

Jak jsme se stěhovali, zabydlovali a stále zabydlujem.

Akce kulový blesk proběhla jeden dubnový horký víkend, když jsme v neděli po obědě konečně mohli podepsat smlouvu. Musím přiznat, že jak jsem si všechno plánovala, promýšlela, tak nakonec to bylo zcela jinak. Vzhledem k nejistotě a průtahům jsem přípravy odkládala. Takže sbaleno či připraveno jsem v hodinu H a den D neměla ani náhodou - úhledně v krabici odpočívaly jen učebnice ;) Systematické balení do krabic jsem byla nucena vzdát, všechno skončilo, tak jak přišlo pod ruku v igelitkách, které se vršily v chodbě, pak ve výtahu a nakonec v kufru. Dodnes tak postrádám nůžtičky z manikury, předpisy o advokacii a šitíčko...

Ještě týž den jsme museli na nákup do Ikey - pan T neměl postel. Nákupy mám ráda, takže jsem se těšila. Zprvu to šlo dobře, připravila jsem si seznam nezbytností, které jsem si předem prohlédla na webových stránkách. Jenže pak došlo na svítidlo do kuchyně - první pan T zavrhl, další jsme ani za asistence prodavačky a její kolegyně na telefonu nemohli v regálu najít, takže smůla... Debaty o další položkách nebudu zmiňovat - bylo půl 10 večer a únava se stupňovala. Způsobila taky, že jsme málem zapomněli zaplatit. Museli jsme ten asi milion položek naskládat na pás a pak zase zpět do košíku - pan T freneticky běhal sem a tam, pak slušně poděkoval, popadnul košík a už to valil k východu. Já bezmyšlenkovitě za ním. Slečna prodavačka se zmohla jen na "eeeee.....pppppppočkejte a co platit?" Smáli jsme se ještě za sjezdem do centra.

Odpověď na otázku, jaká byla první noc, klidně sdělím. Je dosti nudná - spali jsme jak zabití.

Další den - nákup v centru s kutilskýma potřebama. Tam mě teda, jak jsem zjistila, nákupy nebaví, ani když nemusím to zboží hledat. A to jsme tam byli skoro 2 hodiny! Po 40 minutách jsem u oddělení "dřevo, lišty šroubečky! pochopila, že tahle anabáze se ke konci rozhodně neblíží, a tak jsem si, ač elegantně vystrojená z AK, protestně a zcela neelegantně kecla na vozík mezi kytku, novou sprchu a spol. Když se můžou ksichtit v nákupním centru pánové, tak já taky :P
A hrůza měla ještě pokračovat. Po nákupech přišla na řadu instalace.

Z domova mám nervy z toho, když zabzučí vrtačka. Táta nás nutí mu asistovat - přidržet trubku vysavače u vrtaného otvoru... Už několikrát se nám povedlo ji nechat navrtat, za což následoval pohrdlivý vzdech a lamentace, že jsme lamy a hůř. Takže pohled na vrtačku, která se blíží ke stěně, mi svírá žaludek.
Pan T mě do žádné asistence nenutil. Jenže já měla pocit, že bych se měla účastnit, takže jsem to aspoň útrpně celá ztuhlá sledovala. Dopadlo to tak, že jsem se nechala zcela nefeministicky vyhodit do kuchyně - vařit kafe. I bez mé asistence (nebo právě proto) poličky a držáky drží na svých místech. Podobným stylem jsme pak přidělali háčky na ručníky, položili koberec, vymalovali chodbu, přidělali lustr... Pro příště mám za úkol tedy jediné - hlavně nepřekážet :D Super!
(Opravdicky jsem pomáhala jen u sestavování skříně - horní deska a dolní deska jsou přehozené. Ale já za to fakt nemůžu! :D )

(ne)náladově

Zamyslela jsem se ve sprše, díky čemuž jsem zmeškala prvních 10 minut Dr. House a ještě se řízla do nohy, takže oblíbený seriál se dneska nekoná a mám tedy dostatek soustředění, čas i chuť si vybít svoji nárazovitou grafomanii.
Zcela kriticky musím říct, že jsem ráda, že jsem ženská. Momentálně ne proto, že můžu používat make-up, nosit kabelku (a netahat tak všechno po kapsách) a nemusím se na plese pařit v košili a saku k tomu, v čemž spatřuju základní výhody ženského rodu :D . Vztahy s chlapy nejsou nikdy jednoduché, ale výhodou je, že se nemusíme vyrovnávat s tím, že "neví co chtěji, ale nepřestanou, dokud to nedostanou".
Nad citovanou větou jsem kdysi v mládí, z neznalosti a v návalu feminismu ohrnula nos. Samozřejmě, že jsem přišla na to, že na tom něco bude. Sice nemám takové stavy pořád, ale jednou za čas jsem protivná i sama sobě. Prostě se ráno probudím s tím, že bych chtěla, aby... vlastně nevím, co... ale... chjo... Celé to ještě násobí vědomí, že se to nedá vůlí, rozumem překonat. Sleduju se, jak jsem protivná, nepříjemná, ale nemůžu to ovládnout.
Už jsem uvažovala, jestli to není projev nějaké duševní choroby (kromě hypochondrie samozřejmě :D ). Asi ne, na nějakou zajímavou psýchu je to moc málo časté... Nesouvisí to s hormonálním cyklem (žádné PMS), se změnou počasí, ročního období... Jsem prostě ženská... Hm, bezva diagnóza.
K prohloubení mé dnešní nenálady ještě přispělo zjištění, že 8. serie GG nebude. No to jsme čekali, přece jen to začalo ztrácet dech... Mrzí mě ovšem, že během posledních 2 dílů, které zbývají, už dát dohromady Lor a Luka asi nestihnou - a já se těšila...
...
Btw, asi chci nové spodní prádlo. Proč, když jich ho mám plný šuplík? Proto! Jak jsem na to přišla? Tak!