V letu - zase...

Jojo, zanedbávám to tu. Mám pro to asi desítku důvodů, kromě obligátního nedostatku času, inspirace a občas chuti, je jedním z nich restrukturalizace mého notebooku (chudák malej), a v posledních 2 týdnech stres ze zápočtového testu z mezinárodního práva veřejného.
Dnes ve 3 jdu na věc...
I přes to, že jsme tomu věnovala poměrně hodně času, dnes nejsou myšlenky na všechny ty transformace, kogentní normy, represálie a judikáty... Je to špatný, ale je to tak...
Co se děje?
Mám neodbytný, doufám, že paranoidní dojem, že jsem přes všechny Holuby a pány Božské stále stejná, příliš slepě důvěřivá...

Feministická pohádka

Žila byla jedna hoka, která se zaptala jednoho kluka, jestli by si ji chtěl vzít za manželku. Kluk odpověděl "ne", a holka žila šťastně až do smrti. Nemusela pro nikoho jiného prát, ani žehlit, vyrážela s kámoškama, kam chtěla, spala, s kým chtěla, utrácela své peníze za co chtěla, a nemusela na nikoho makat...
Problém je, že když jsme byly malé holky, nikdo nám nevyprávěl tuhle pohádku.
Zblbli nás princem na bílém koni!
...
opsáno z jednoho "časopisu pro ženy, v jehož čele stojí Velká Halina"

Prváci

Začala škola. Všude plno vyplašených prváků. Bez mučení přiznávám, že mě jejich chování často rozesmívá. Často proto, že v nich vidím sebe před 4 lety...
Slečna ve vlaku - vytáhla poměrně velký diář, papír plný poznámek, pero skoroParker, zadumala se a velkým ozdobným písmem do poznámek nadepsala "Státověda", něco málo nasmolila, na další stránku "Teorie práva", lehce zachmuřeně se zadumala, začalo rozvážně psát...
Btw, o tom zadumání by měla být povinná přednáška na téma "Botox - na co nefunguje"... Např. na takovou tu svislou vrásku, která se dělá mezi obočím - jo přesně na tu, kterou mám ze svého zachmuřeného zamýšlení se ;)
Stále trochu přiopilí pánové na chodbě fakulty - zmateně, a už lehce znepokojeně hledali v prvním patře učebnu č. 2xx. Nene, fígl s pravidlem první číslo dveří je zároveň číslo patra, jsem jim neřekla :D
Podupávající slečna ve frontě na studijním - jj, Brychtová to je pomalé, nevrlé zlo :D
Vyplašené slečny u počítačů s očima navrch hlavy - ano, české právní dějiny můžou působit a často taky působí tuto reakci...

Bonus: Zachmuřená slečna u počítače, buší do klávesnice, zakroutí hlavou, pomaleji, ale o to razantněji datluje do klávesnice, nasupený výraz, velice pomalé a velice razantní datlování... Tak to není prvanda, ale momentálně vlastnísklerozouvytočená páťačka, která zase zapomněla heslo pro přístup do systému ;) ...

Tik tak, tik tak...

Čas letí, zážitky se hromadí jako kaštany v krabici od bot u radiátoru, ale slavné bezdrátové připojení nešlape, takže posty nejsou...
Proběhlo:
- expedice Ydykseb - snad přidám někdy fotečku :)
- kolaudačka - kvalitní pařbička, a hlavně - díky mejdanu se konečně koupily a pověsily záclony, umyla okna a spousta dalších drobností ;)
- začala škola - konečně nemám existenční depresi, zda advokacie, či justice... je mi jasné, že díky předmětu mezinárodní právo veřejné stahuji kalhoty, když brod je až za Everestem :D
+ abych se zas a znovu vrátila k mému evergreenu "svatby, těhotenství":
Další kámoška zasnoubena, a je mi líto, že z toho nejsem vydřená jako část okolí, ale prostě NEJSEM :(
Dneska v noci jsem prožila nejhorší 3 hodiny za poslední dobu. V 5 hodin ráno jsem se probudila hrůzou (jo, zatím je to pro mě spíše hrůzná představa) - zdálo se mi, že jsem těhotná. Zcela realisticky - mamka ve snu dostala migrénu :D Zpytovala jsem svědomí ohledně antikoncepčních pilulek a došla k názoru, že nejmíň jedno asi desetihodinové zpožděníčko bylo...
Prohrabala jsem celý šuplík, kde mám uschovány různé lékárenské preparáty - ibáč, antikoncepce, Visine, antihistaminika, ovšem krabička s těhotenskými testy prázdná... Ráno jsem jela do práce stylem "šumachr", zaparkovala podélně na 2 pokusy (myslím, že můj rekord) a letěla do lékárny.
Po příchodu do práce pak už jen 5 minut šíleného bušení srdce. Nevím, jestli to tak mají ostatní dámy, ale těch několik minut před tím, než se začnou vybarvovat proužky na testu je na infarkt. Hlavou mi běží "Co budeš dělat, co budeš dělat..." V šestnácti bych měla celkem jasno, ale teď je to o poznání složitější...
No asi jste odhadli, že to bylo negativní, což je pozitivní :D Ovšem ty maličkaté biologické hodiny vzadu tikají v rytmu "o-prav-du?, o-prav-du?"...