Další M(a)g(o)r...

Napínání bylo dost - nebylo to schválně, prostě nebyly myšlenky na psaní blogu a pak nebyl internet...

Dovoluji si představit Mgr. Iv (s platností od 1.7.08, kdy budu slavnostně promována a bude mi předán diplom - protože důležitější než nějaké zkoušky jsou formality ;) )

Odstátnicovala jsem v čtvrtek... Jaký to bylo? Zpětně nahlíženo - náročný - hlavně psychicky. Nesdílím názor, že to byla "další zkouška". Když řekla slečna tajemnice "tak slečna Iv", regulérně mě polilo horko, cestou k učebně jsem balancovala na podpatcích skoro jako zde, přípravu mám napsanou písmenama asi třikrát většíma než píšu normálně - strašně se mi klepala ruka, tak abych to po sobě vůbec přečetla... Příprava to bylo nejrychlejších 40 minut v mém životě, před komisi jsem si sedala vyklepaná, pak si toho moc nepamatuju...
Jo jen, že netuším jak je definován trestný čin v chystané úpravě trestního zákoníku, můj latinský "vtip" o naturální restituci (prof. Telec se fakt smál) a to jak si říkám "nenene, neříkej, že chceš slyšet něco o objektivní odpovědnosti... a dopr".
Pak jsem vyšla ven a... nic. Věděla jsem, že s tím, co jsem předvedla, mě nevyhodí... Přesto jsem neměla pocit úlevy... Ani po 4 hodinách, kdy byly oficiálně vyhlášeny výsledky, ani poté co jsem dojela domů... Blbě mi bylo ještě večer na ohňostrojích, tik v oku mě přepadá do teď... Radost přišla taková ta vnitřní, úsměvová... Těším se, až budu mít takovou tu jásavou radost - třeba přijde, až to půjdem oslavit s panem T, Jirkou, Šárkou, Radkou a dalšími do baru - tílko, tequila, tanec...

Možná to celé zní hystericky, ale takhle jsem to prožívala... A ať mi nikdo neříká, že byl před státnicema úplně klidnej...

Panikááááááá!

Včera odpoledne první regulérní záchvat paniky ze státnic. Procházím občanské soudní řízení, když tu najednou se mi zvednul žaludek, celé tělo napnuté, srdce bušilo až v hlavě... Tik v oku už mám celý víkend.
Musela jsem pryč - ukecala jsem pana T, aby se odtrhnul od ladění notebooku a šel se mnou na zmrzku (každá procházka musí mít cíl...). Asi jsem vypadala dost hrozně, protože mi to nedalo moc práce ;)
Spala jsem blbě - zdálo se mi, že jsem až dneska zjistila, že státnicuju z biologie a chemie (obory o kterých nemám z gymplu fakt ani ánunk) a že jsem to ještě ani neviděla. Po probuzení jsem si nemohla zaboha vzpomenout, jaká je skutečnost.
Odpoledne si koupím meduňkovej čaj - na uklidnění. Přemýšlela jsem i o nějakém slaboučkém prášku na ten nějvětší záchvat hysterie večer a ráno těsně před zkouškama. Nakonec jsem to zavrhla - nikdy jsem to ještě nebrala a kdoví jak by to na mě působilo. Lepší být při zkoušce vystreslá než oblblá. Bude muset stačit pevná náruč pana T a čokoláda (pro jednou kašlu na "nežrat sladký").

Na startu cílové roviny

První kolo učení úspěšně dokončeno. Postupujeme na level č. 2 = Opakování - zase pěkne od začátku.
Mozek vědom si tohoto faktu se nastartoval už o půl sedmý ráno, já se probudila a už nezabrala... Abych nevzbudila pana T, ležela jsem v posteli a opakovala si trest - definovala jsem si znaky trestnýho činu, skutkovou podstatu, subjekt, objekt, formy mnohosti trestných činů, jejich trestání... Tyhle duševní cvičení provozuju během zkouškového docela často, když není co dělat a musím někde čekat nebo jedu vlakem. Sranda je, když mě tenhle zásek chytne ve sprše - ekolog ve mě pak zpětně úpí - takových litrů vody proteklo než jsi si vzpomněla na definici genocidy :) No a pro jistotu už to neprovozuju v šalině - to bych domů taky nikdy nedojela (rekord mám 3 zastávky za přestupní bod)...
Vedle usilovného přání udělat státnice mi přibylo ještě jedno - dostat se na místo koncipientky v AK, kde jsem byla včera na pohovoru... Po několika pokusech, kdy jsem z mého potenciálně budoucího zaměstnání neměla nijak valný dojem - moc úzké zaměření, osobně nepříjmený šéf apod., nastalo alespoň na mé straně kýžené souznění duší. Prostě ten pocit, že s tímhle člověkem si budu rozumnět, pracovní náplň podle mých představ a peníze lehce nad má očekávání. Na to místo je samozřejmě víc zájemců a je také samozřejmě podmíněno úspěšnými státnicemi...
Trochu si říkám, že žádat, doufat ve splnění obou přání je trochu moc...
Ať už je čtvrtek, kua!

Přijímačky

V únoru, jsem asi roupama nevěděla coby, tak jsem se přihlásila... Začátkem května jsem jednou ráno vstala dřív než po 8 ranní a vrátila se tak trochu o pět let zpět. Příprava veškerá nulová, pojala jsem to jako řešení křížovky u kafe... Dopadlo to takhle:

Finanční podnikání, bakalářské studium, forma: kombinovaná

Hodnocení přijímací zkoušky:

Pořadí na oboru	15
Minimum pro přijetí na obor	40,54
Minimum pro úspěšné vykonání zkoušky	33
Počet přijatých uchazečů na obor	252
Percentil v TSP	97,08

přijat(a)

Někdy je méně (přípravy) více (percentil) :D

Lov

Dny naplněné učením jsou stále stereotypnější a už mi to leze na nervy. Včera jsem proto i přes nepříjemně vlezlou zimu (9 °C ty vogo) a déšť vyjela do nákupního centra, abych konečně ulovila halenku do kostýmku ke státnicím. Sobotní výprava totiž dopadla neslavně. Půlka věcí mi vůbec nebyla (obchody některých amerických řetězců jsou fakt vtipné - číslo hlásí 36, ale evidentně je to evropská 40ka - škoda tak hezký hadříky tam mají), u druhé půlky mi chybí objem hrudníku do výstřihu... A na zbytek obchodů neměl pan T nervy, i tak byl statečnej...
Včera jsem si řekla, že Orsay to jistí, a tak jsem tam naběhla. Během 10 minut jsem prošla celý obchod, z věšáků strhala ramínka se světlými halenkami mé velikosti a za dalších 10 minut bylo rozhodnuto. Super! Vlastně ne, už nemám žádnou výmluvu proč odbíhat od učení...

Pomalu mi hrabe

Po pitvání obchodního práva jde trestní právo jako po másle. Ovšem ne že by mi z toho občas taky nehráblo:
...Pozitivní omyl v okolnostech vylučujících protiprávnost má stejné právní důsledky jako negativní omyl o znacích zakládajících trestní odpovědnost. To je pochopitelné. (Jelínek, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. Praha: Linde, 2006)
Pochopitelné? Fakt?
No i pro mě nakonec jo, ale dalo mi to zabrat a bez pomůcky "střílí do mrtvoly - pokus, střílí do keře - nedbalost..." to nedám do kupy ani náhodou.
Při pomyšlení na státnice se mi žaludek protočí jak na centrifuze, bušení srdce ještě nemám (to přijde), stejně tak zatím netrpím ani stavy přechodného nervového hroucení. I když včera jsem asi dočasně pološílená byla, "odnesly" to moje vlasy... Vpravo mám kraťoučké mikádo, směrm doleva se vlasy prodlužují a vlevo už mám vlasy k ramenům a celé je to prostříhané... No asi tak:

A vdávat se budete kdy?

Dneska jsem absolvovala pracovní pohovor. Jestli mě po mém rozpačitém výkonu vemou, tak jsou nejspíš hodně zoufalí ;( Jsem ještě opravdu nezkušené kůzle :) Jo a naivní... Pro příště se musím připravit i na otázku: Kdy se budete vdávat?
Vlastně jsem se na to měla čekat hned při vstupu do kanceláře - paní advokátka hledá nové lidi, protože obě její koncipientky jsou (očividně) gravidní... Příště přemýšlet rychleji...

Plavba mezi §§

Blíží se TO... A já mám stále pohodičku a roupy - tu provázím na zámku, tu panákuju u kámošky a plánujem její svatbu, tu hledám na netu nové bižu-naušnice, kterých se mi zachtělo... Zítra mě čeká další přestávka v učení - zubařka. Bude vrtat, už je to 2 měsíce v plánu. Jsem připravena - na židli už visí černé tričko, na kterém nebude vidět, že se potím víc jak v kotli na Gaia Mesiah.
Jinak učení teda probíhá, ale tak nějak zatím proplouvám mezi paragrafy a nemám moc pocit, že bych výrazně šprtala. Utěšuju se, že je to vlastně dobře - všechno jsem se už jednou učila, tak teď vlastně technicky vzato opakuju. No nevím, jestli si něco nenalhávám...