U konce s hlasem a rozumem

Stále průvodcuji, ale zítra je to na dlouhou dobu naposledy, kdy budu vílit na zámku. Velitelské sklony jsem si vybila na měsíce dopředu, bohužel jsem si přitom vybila taky hlasivky - nachlazení je pěkná sviňa (hlas mám jak kačer a dýchám při výkladu delším víc než 3 věty jak astmatik)... Ještěže pomaličku končím, ale zároveň ještěže se můžu občas na chvilku vrátit komandovat aspoň nevěsty. Prázdné nádvoří po ránu a Vivaldiho Zima či Andrea Bocceli by mi chyběli :)

Jinak mi hlavou poslední dny hlavou běží složitost partnerských vztahů, konkrétně - jak Ona může milovat toho Hotentota. Do určité míry mám pro to porozumění (každá jsme někdy byla káča), ale z následných zkušeností nechápu, že to trvá a že je vážně plánována i společná budoucnost, děti... Jasně, má mi to být jedno, každý svého štěstí strůjce. Taky mlčím a respektuju. Jenže mozek se stále brání to opravdu přijmout jako fakt, neustále dokola zkoumá nějaký smysl a význam... Vztah dvou dospělých lidí přeci nelze založit na závislosti jednoho a doživotním dozoru a roztleskávání druhého. To je cesta do pekel...

Vím, že to čte kámoška - milá Š, to není o tobě, do Ní máš ještě daleko, věř mi...

Koncipientka

Mám práci. Právnickou. Jsem z toho fakt nadšená. Hřeje mě nejen to, že mě vzali, ale že konečně vím, co bude po promoci. Doteď byl výhled za datum 1.7. osvětlován jen jednou oslavou narozenin a kámoščinou svatbou, jinak tma. Takže mám radost.
Jinak nic jiného než práci teď vlastně nestíhám. Když už nemusím chodit na pohovory, byly mi přiděleny služby na zámku, a tak si 10 hodin denně mimo pondělí vylévám své velitelské sklony na školních výletech a zájezdech důchodců :)

Pohovor

Včera odpoledne jsem absolvovala pohovor v opravdu velké a významné AK. To zas byla akce. Vyjela jsem včas, ale během 3 přestupů jsem přehlédla zastávku troleje č. 39, a tak jsem musela k sídlu AK do pořádného kopce pěšky a to pokud možno svižně. Venku vedro jak v pekle, já v kostýmku a na podpatcích (nových puchýřů celkem 7)... Že jsem se slušně zpotila nemusím asi zdůrazňovat. No nic, chladivé kapesníčky a pudřenku máš, to ještě upravíš...
Tak jsem nic neupravila, nahnali mě rovnou do kanceláře. A v ní seděla naprosto perfektně upravená právnička. Když se mě zeptala, jestli je mi dobře (asi se jí nezdály moje červené rváře), tak jsem málem dostala záchvat smíchu. Jj, se vám to vypadá jak ze žurnálu, když sedíte v klimatizované kanceláři :) Tím ze mě ale veškerý stres spadl.
Následné otázky jsem zodpověděla snad obstojně, prošla i testem základních právnických znalostí. Ale nevím, nevím - myslím, že nejsem dostatečně chladně profesionální...

Neprázdno

Mamka tvrdila, že po státnicích přijde prázdno. Stále na něj čekám... Od té doby, co jsem dospala únavu a stres a potěšila svou přítomností rodinu, furt něco kutím. Okna umyta, pokoj našeho 1+1 uklizen od pozůstatků učení - učebnice a úzetka zaklizeny, dneska jsem drbala mikrovlnku, kuchyňské skříňky a hlavně radiátor v kuchyni. Nechápu, kdo vymyslel žebrový radiátor. Taková hovadina - opřít se o to skoro nedá, chytá to prach jak nic jiného, špatně se to čistí... Děs!
Mezitím chodím občas do práce - zase jsem zámecká víla... A pracuju na tom, abych si našla práci - tu právnickou. Tento týden další 3 pohovory + stále čekám na výsledky toho posledního (a stále doufám).
Shánění práce v jednom případě znamenalo poslat fotografii (podle mě trošku nezvyklé, ale jinak nabídka zajímavá). Pan T mě fotil asi na 10x, pak konstatoval, že jsem fakt nefotogenická... Urazila jsem se, ale jen trochu a jen na chvíli. Já to titiž opravdu nemůžu na fotce vypadat normálně. Když se tvářím neutrálně, jsem obludka... když se usmívám, vypadám na 15 let...
Pan T mi tedy svým kritický okem jednu vybral (já bych je totiž nejradši všechny smazala), no a ve středu jdu na osobní pohovor. Doufám, že to neberou jako příležitost zblízka a v reálu si to zviřátko z fotky prohlídnout... :D

Oznámení pro šéfovou

Pocit jásavé radosti z titulu přišel včera odpoledne. Bude to zní strašně povrchně, ale když jsem viděla, jak dopadl tisk oznámení, tak jsem se radovala jak malá...

(v originále oznámení je pravé jméno a adresa)

Večer, když jsem pak procházela seznam lidí, kterým ho pošlu, mi docvaklo, že jednomu člověku už se se svým oznámením nepochlubím. Mrzí mě to o to víc, když vím, že by měl velkou radost. Pohřeb byl v březnu, absolvovala jsem ho podivně klidně, dneska vím, že mi to prostě nedocházelo. Telefonní číslo s označením "šéfová" jsem totiž měla v mobilu až do včerejška...

Post postátnicový

Dneska si jdu pro promoční oznámení - nijak bych na tom nelpěla, ale jsou asi 4 lidi, kterým tu kartičku velice ráda předám osobně a počkám si na tu strašně upřímnou reakci ;)
Jinak oslavy se rozdrobily do řady menších akcí, takže si to užívám sice po troškách ale dlouho... V jejich rámci jsme s panem T objevili novou restauraci Tortuga - mají moc dobré steaky se zajímavými omáčkami, příjemnou obsluhu, čisté záchodky a inteligentně řešenou část kuřáckou a nekuřáckou. V pirátském programu jsme pokračovali i později - na ohňostrojích - krása, ale myslím, že jednou ročně se mačkat v šalině, v davu a zase v šalině stačí :)
Doma se na mě nachystali s jahodovým dortem a táta s "pozvánkou" na Rusalku (resp. chtěl po mě, ať jdu místo něj s mámou). No tohle ho ještě bude něco stát. Bylo to moc krásný, ale dlouhý a já byla tak šíleně unavená (stres jsem dospávala ještě v neděli), že druhou část druhého jednání jsem regulérně prospala.
Pokračujeme ve čtvrtek, kdy jdem na rodinnou večeři - konečně snad nebude mít ségra program. O víkendu pak jedem s panem T k jeho rodičům. A ještě musíme naplánovat oslavu s milovanou Ká...

Jo a ještě chci vyjádřit znechucení nad realismem/pesimismem některých gratulantů... Jděte do háje a dál s tím: "Blahopřeju, ale...
a) teď ti to začne - budeš už jen pracovat,
b) to jsi teď nezaměstnaná,
c) diplom vůbec nic neznamená
d) další poznámky, které tu gratulaci úplně znehodnotí a nejsou vůbec originální a vtipné..."

Nechte nás kua vydechnout, užít si to aspoň chvilku, protože ať si říkáte co chcete, tak je to úspěch. Jo a já:
a) se na tu práci těším - vystudovaný obor mě totiž dost baví,
b) nejsem nezaměstnaná - mám práci, i když je to spíš brigáda... takže stát nesosám :-P
c) ho mám (resp. dostanu) a tak mám základ k práci právníka - a to vás žere, že :-*