Žiju!

Horečky ustoupily, stále však naordinován klidový režim (takže po obědě můžu spát, aniž by měla mamka kecy), zkoušky přeorganizovány a jedna dokonce úspěšně absolvována (díky zvýšené teplotě mi to líp myslelo, nebo možná jsem neměla takový nervy), takže pohoda. Celkem (antibiotika a únava mi to kazí).
Opět se mi potvrdilo, že moc organizuju a pak vyšiluju, když to nejde, jak chci já. Minulou středu večer jsem chytla slušnej hysterák, z toho jsem pak dostala horečku se zimnicí, což mi paradoxně pomohlo, protože jsem se přestala zabývat zkaženýma plánama. Druhý den přišlo DVD se 7.sérií Gilmorek a najednou nebylo až tak strašný polehávat a nejet na 100%... Btw, Lorrelai se rozešla s Lukem a vzala si v Paříži Christophera - šokantní! Na jedno odpoledne se mi zhroutil svět... ;)
Mimochodem, pod heslem "když můžu na zkoušku, můžu do kina" jsem shlédla film Obsluhoval jsem anglického krále. Moc hezké, báječně jsem se bavila. Rozhodně to není velkofilm zralý na Oscara, ale na to snad ani ambice nebyly - kouzelnou hrabalovskou atmosféru by Akademie nedocenila snad nikdy. Kromě vtipného příběhu a výborných herců musím zmínit výtvarné provedení - nádherné prostory, kostýmy a hlavně to scény s jídlem a hostinami- opravdu platí, že na ten film nemůže jít člověk hladový:)

Pracovní název

Víc jak 10 dní jsem se učila na poměrně obávanou zkoušku, oželela zábavu, pana T... V pondělí už jsem měla jet do Brna, zopáknout si to, projet praktické příklady. Nikam jsem nejela, v neděli večer jsem dostala horečku, která v pondělí ráno vystoupala na 39. Ta se mě drží už třetí den.
Pracovní název pohádky "Z pekla štěstí" byl prý "z p*dele klika". Pracovní název mých posledních 3 dnů je "z p*dele smůla"...

VyVážení

Dostalo se mi narážky na to, že jsem permanentně v depce - aspoň podle blogu. Nejsem. Jen jsem se nějak zapomněla a píšu jen, když smutním a nemůžu se z toho učit, protože jinak se učím, učím, kecám na ICQ, koukám na Gilmorky a zase se učím, učím, učím. Je teda pravda, že mě to zmáhá, občas nudí a to se podepisuje na náladě. Ale rozhodně to není deprese (i když myslím středeční den byl dost náběh na ni), prostě jen asi frackovitě kňourám, že něco musím a že bych radši něco jiného. Ok, stydím se, ale psát v tom stavu nepřestanu, protože to pomáhá - získám nadhled a řeknu si, že je to zase jen fňukání a že se mi vlastně zas tak moc neděje. Prostě si tím třídím a rovnám myšlenky (jj, organizátorství to je moje:) ).
Jinak se děje:
- přehrála jsem si Pressklub F1, konkrétně rozhovor s paní Talmanovou. Proboha proč má polovina politiků vadu řeči a nic s tím nedělá? A hlavně, proč se všichni montujou do jejího těhotenství? Že je to premiérovo dítě o tom asi není pochyb, ale my za něj alíky platit nebudem, tak nám to může být fuk... Nebo si fakt myslíte, že to způsobuje problémy se složením vlády? Ale no tak! Problém je v tom, že bez dohody ČSSD a ODS se díky výsledku voleb nikam nehnem. Sice blbá, ale pravda...
- plesová sezona začala. Včera jsem česala sestru... Stýská se mi po plesání, konkrétně tanci. Já bych tak moc chtěla obléknout červené koktejlky, střevíčky na 10cm podpatku a vyrazit do víru noci. Jeden foxtrot, walz, cha-chu a jive a budu spokojená (no ne úplně, ale tak přece po 4 tancích nepůjdu domů;) ). Musím něco udělat se svým tanečníkem...
- zaplatila jsem zálohu na cestu na Ukrajinu. Takže je už jisté (s doložkou vyšší moci a hardship doložkou, profesorko Rozehnalová!), že začátkem srpna sbalím krosnu, stan, spacák a na to všechno pláštěnku ("Ukrajina bez bláta není Ukrajina"), a budu překonávat meze svého minimálního standardu pohodlí.

Reklama na ekologii

Před chvilkou jsem si byla dělat v kuchyni čaj a jen tak zběžně koukala na Události, komentáře. Na závěr byla reportáž o reklamě na ekologii a musím říct, že mě to fakt pobavilo.

Uprostřed obrovské bílé místnosti stojí kulatý stůl, okolo něj humanoidi s trošku křivou lebkou a debatují o svém "investičním plánu", který spočívá v tom, kterou planetu ze (naší) Sluneční soustavy zachrání.
Mladý humanoid prosazuje Zemi. Argumentuje krásnými plážemi, úchvatnými západy slunce a cituji "... a mají Simpsnovi... Používají e-mail, takže od minula se zlepšili v komunikaci. ...
Drsně vyhlížející humanoid oponuje: "Zlepšili? Vždyť jsme jim nechávali zprávy v obilí a nikdy žádná reakce (ublíženě)..."
MH: "Devadesát procent lidí chce zachránit planetu..."
DVH "No jo, ale zbývajících 10% planetu ovládá... A kdo je vede? (obrázek G.W.Bushe a zděšený výraz humanoidů...)."
...
Na závěr rozhodne humanoid s obličejem tak autoritativním jako měl Gandalf Bílý: "Je mi líto, taky se mi líbí ty modré fleky na Zemi, ale bohužel jí škrtáme z programu... Jaký je život na Uranu?"
Poté následovala ekologická doporučení a výzvy...

Fakt zábavné, snad to bude možné brzy shlédnout na ČT24.

zachyceno v kyberprostoru

"... to ty tažný ptáky mrskne, až zjistěj, že letěli zbytečně..."

Středa 10.1.2007, 20 hod., Praha - Libuš : 10,5° C ...

Smutek - zase...

Je mi těžce smutno. Odloučení od pana T, homonální bouře a starosti s učením způsobují, že chodím jak tělo bez duše, nic mě nebaví, nechutná, špatně se soustředím. A čas se vleče. Od písniček Sqěle a Potok lávový od miláčků Kryštofů, jsem postupně přešla k Celine Dion a All by myself (!).
Navíc jsem ještě naštvaná. Sama na sebe. Protože s tím nedokážu nic udělat, nedokážu se od toho odprostit, nepomohla půldenní přestávka v učení, úklid pokoje, procházka. Štve mě, že v ICQhovorech s panem T nakonec sklouznu ke kňourání ve stylu "ještě týden". To přece nejsem já!
V nějakém chytrém ženském časopise jsem kdysi četla článek od muže, ve kterém psal, že ženy vstupem do vztahu zeslepičatí (jako stanou se slepicemi). Měla jsem přezíravé kecy. Už nemám. Je to totiž pravda, pozoruju to sama na sobě.
Dřív jsem se dokázala zcela v pohodě celé dny učit, skutečnost, že jsem přítele neviděla třeba 14 dní, jsem brala s naprostým klidem, jako fakt. Teď je mi po 5 dnech úzko a počítám hodiny k příští středě.
Kde se schovává mé citově vyrovnané, optimistické, rozumné Já? Co se to děje? Co tím příroda sleduje? Jaký účel má v rozmnožovacím koloběhu, že se z partnerky stane až trochu (možná i víc) otravný uzlík nervů? ... A co na to Jan Tleskač ;) ?

Je mi líto, ale nic...

Relaxační přestávka v učení. Má se dělat něco odlišného od čtení a memorování, tak místo toho, abych cpala myšlenky DO hlavy, posílám je Z hlavy...
Jak zjišťuju těch, které by stály za řeč moc není. Nebo někoho zajímá, že exteritorialita práva vytváří právní nejistotu? Zkouškové období je dost ubíjející. Chtělo by se dělat i něco jiného než učit, ale svědomí nedovolí, a když, tak zkazí (jako včerejší nájezd do nákupního centra). Zodpovědnost umí být dost nudná. A já, jak vidím, taky...

Den B

Dneska byl dost blbej den, ještěže ne Nový rok, aby se mě to drželo celý rok.

Ráno se rozhodla přeci jen vstát a odjet se ještě učit do Brna, že doma bych se už tolik nesoustředila. Musím říct, že to fungovalo, zvládla jsem toho spoustu - to proto, že i mozek musí svou činností vyrábět teplo, aby jeho majitelka nezmrzla - na privátě klepu kosu v 15°C. Někdo nezapnul radiátory, i když jsem o to žádala... Z toho intenzivního učení jsem začala moudřet a ta moudrost začala rašit - pravá horní osmička ukázala své růžky, to si ještě užiju...
Jedinou útěchou v tom studeném dni mi byla hodina tance, která se ovšem ve výsledku nekonala. A tak vánoční dárek od pana T ještě chvilku bude cinkat jen u mě doma :(.

můj je o trochu hezčí a růžový ;)

Díky ušetřenému času a nechuti se znovu vrhat na učení jsem mohla zajet do Ikey, rodina si žádala protiskluzovou podložku pro koberec. Samozřejmě neměli tu správnou velikost a ještě mi před nosem ujel autobus do centra - pech, ale to jsem mohla čekat ne?
Tak jsem zase na privátě, na sobě 2 trička, 2 svetry, 2 páry ponožek, tepláky a superteplou deku a nutím se do malého opáčka na zítra. Evidentně se mi nechce...

Novoroční výlev

Jsem doma! A konečně jsem přišla na to, proč letos nebyl o svátcích sníh! Protože jsem měla po dlouhatánské době příležitost strávit Silvestr na horách... (Jak typické, slečno Brandejsová!) Takže lyžovačky, koulovačky a podobné vylomeniny se nekonaly. Dokonce ani bruslení nebylo, protože drahá sestra nechala moje (tedy původně, teď už spíš naše společné ) brusle ve škole. Zabít málo ;) !
Silvestrovský večer se nesl ve zcela klidném duchu - vaječňák, modifikované záchytkové člobrdo, pexeso, procházka chladnou nocí, úchvatný ohňostroj, přípitek, obligátní telefon s mamkou ("jako vždycky - hlavně ta škola..."), poklidit a spát až do oběda. Btw tím kuřetem alá kachna, knedlíkem a zelím končím s vánočním přežíráním - stejně mi z toho bylo celé dny slabo.
Tím se dostávám k předsevzetím - žádné nemám - nechci zklamat sama sebe;) Ale je tu pár věcí, které bych měla:
- nabrat kondičku - břišní tance jsou fajn, ale hrozí, že nepřežiju drsnou Zakarpatskou Ukrajinu...
- učit se průběžně - minulý rok to šlo, tak co by ne teď...
A pak je tu ještě něco, co by se přeci jen dalo považovat za předsevzetí. Rok 2006 je pro mě rokem smíření - sama se sebou, s někdy drsnou realitou, s lidmi okolo sebe; rokem priorit - už si je umím dost dobře definovat; rokem Já - konečně jsem se našla... Nevím, asi jsem dospěla (už bylo na čase ;) ). Tak si slibuju, že se neztratím, a k tomu mi dopomáhej i tenhle blog. Amen ;)