Upír

Musím říct, že mám celkem obsesi z upírů. Jako malá jsem spala s peřinou křečovitě přitaženou ke krku, nebo jsem si dávala úkol vyběhnout schody než napočítám do 7, s tím, že pokud to zvládnu, tak mě nekousnou (vždycky jsem to zmákla, asi bych umřela hrůzou kdyby ne :D )... Během první cesty po Rumunsku jsem se celkem obrnila, protože historka o Draculovi byla Náčelníkovým oblíbeným tématem u večerního ohně a taky jsem na cestě tam viděla svůj první upírský horor (no fakt, ani populárního Bladea)...
Ovšem včera v noci se část dětských děsů vrátila. Nechápu, jak může někdo dát na záchod jako kratochvílové čtení časopis typu Epocha. Za jedno sezení přece nemůžete rozhodně stihnout nic přečíst...;) A navíc, když je na obalu fotka muže s porcelánovou pletí, kruhy pod očima, rudými rty a přerostlými špičáky, tak to některé citlivější povahy o půl 2 v noci hůř snáší....
Jo, zase jsem stejně jako kdysi ležela ve tmě a zírala do stínů... Poseroutka hadr!
---
Ps: Dnes při úklidu jsem ten časák otočila titulkou k podlaze. Pro jistotu :D
---
Ps 2: No asi jsem s tím postem měla počkat do rána, teď budu těžko usínat...

Výročí a kauza 1+1

Je to přesně rok, co z mého života dosud (a snad nastálo) definitivně zmizel Holub (pár schizoidních mailů a sms převážně nenávistné povahy mě nerozhodí;) ). Zúčastnění vědí, jak významný to byl počin pro můj život. Básnicky, a pro mě zcela netypicky vyjádřeno, jsem konečně mohla roztáhnout křídla. Chvíli mi trvalo, než jsem si na ně zvykla a taky jsem si proto párkrát pěkně namlátila, ale teď už držím stabilní letovou hladinu ;)
---
Letovou hladinu v záporném směru narušují jen malé a občasné překážky. Byt 1+1 háček samozřejmě měl, je to totiž zkolaudován jako nebytový prostor... To jsem mohla čekat :D. No nic, dohodli jsme se, že ho berem i tak a musíme řádně upravit smlouvu. Takže zatím se stále stěhujem za kopeček za fakultu.
Btw, tento výrazný posun od myšlenky na stěhování k akci vyvolal u mamky migrénu. Táta zarytě mlčí, ale oba dávají jasně najevo, že jakýkoliv poklesek ve škole mi bude řádně omlácen o hlavu :D Jako by nestačil přirozený stres ze zkoušek, který mám i tak. Tento týden musím sehnat učebnice... ;) Nemáte někdo trestní právo za přijatelnou cenu?

Velká holka

Budu se stěhovat! Třetí patro, 11 různých spolubydlících, studenou kuchyň a koupelnu pro otužilce, komfort centra nejcentrovatějšího po 3 letech vyměním za, no nechci to zakřiknout takže zatím stačí jen "za 1+1" (větší si stejně dovolit nemůžem;) ). Btw, doufám, že v tom bytu není nějaký háček, protože se zdá dokonalý - až moc... Byl to fofr, v pondělí shoda na tom, že se poohlédnem, v úterý konzultace po icq, dneska prohlídky a v pátek jdem podepsat blokaci - teda ťuk, ťuk, ťuk - snad to dopadne a realitka nás nezklame...
Jinak se mi zdá, že ten proces dospívání, osamostatňování začíná nabírat obrátky - začala jsem chodit na praxi do advokátní kanceláře. Po pár pohovorech jsem si nakonec vybrala (jj, mohla jsem si vybrat - luxus;) ) brněnskou pobočku firmy s takovou až rodinnou atmosférou. Dostala jsem se i k víc právnickým věcem než jen běhání po úřadech a soudech pro razítka, takže spokojenost...
Život umí být někdy fajn, tak ať to aspoň chvilku vydrží...

Sladkých náct?

Stárnu a je to tak dobře. V minulém roce jsem měla několik málo okamžiků, kdy mě fakt, že už mi není sladkých náct (no od 16 výš), deptalo. Ale už by to asi nebylo nic pro mě.
Dnes jsem značně nejen cestovně znavená čekala na bus do rodné vísky a pozorovala partičku vlastně ještě dětí. Třináct je upřímně strašnej věk.
Ještě to není to "kluci s holkama, holky s klukama", ale někdo by už chtěl. Jenže jeho, v tomto směru zastydlí kamarádi/ky (někde jsem četla výraz "onanisti" - je to asi tvrdé ale přijde mi to trefné) mu tu už obtížnou snahu se přiblížit skoro znemožňujou svýma kecama, srandičkama... Jj, je to těžký vybočit z řady :) Nakonec to snad dopadlo jak nejlépe mohlo: "Napíšu ti od babičky, já nemám kredit" - tzn. napíše mu! Hurá!
V souvislosti s tím mě napadá, že dneska mám podstatně menší spotřebu kreditu než v těch -nácti. Všechny, kterým jsem psala/psát chtěla jsem viděla téměř každý den, a přesto jsem přidělenou sumu peněz propsala za podstatně kratší dobu, než na jakou jsem ji měla určenou. Ovšem jednu výhodu to mělo - s dnešním paušálem už výmluvu "Neměla jsem kredit." nepoužiju...