Ukrajina - část 3

Musím zapracovat na zpracování zážitků z Ukrajiny, nebo se pod přívalem dalšího dění obrousí všechny ty hrany, které tomu všemu dodávaly punc dobrodružství - aspoň v mém pojetí...

Pondělí
- probouzím se v 6 ráno, ze sousedního pokoje se za značného hluku stěhují hosté ve věku asi 19 let... to + několik panáčků rakije z jakési exotické země = tupá bolest hlavy... na poradu/náčelníkův proslov se proto sotva došinu, ale s radostí shledávám, že mí včerejší souputníci na tom jsou asi o poznání hůř, páč se nedostavili ;)
- plán dne zní - sbalit vše potřebné na 3 dny v horách a vyrážíme na Hoverlu (2061 mnm), nejvyšší vrchol Ukrajiny... dilema - menší a lehčí spacák, nebo o kilo víc, ale jistota teplíčka?... zvítězila touha po tom pořádně se na horách vyspat, takže se rázem obsah mého batohu scvrkl na polovinu... ve výsledku jsem pak na zádech nosila asi 12 kilo = přibližně 2/9 své váhy - ovšem stále jsem byla jako pírko a kluci mě chtěli na ramenou nosit :D

(dovolím si upozornit na pohory - zůstaly totálně zadělané z předešlého dne - pod heslem "bahno je nejlepší impregnace")

- cestou na hory jsme se stavili na nákupy v jedné soutěsce - spousta kýčovitých Madonek, matrjošek, plyšových ovcí... neodolala jsem jedině korálkům - no nekupte taky náhrdelník za 40 Kč ;)
- po poledni jsme vyrazili vzhůru do kopců - zpočátku se šlo téměř po rovině, v lese se terén začal zvedat, sebevědomě jsme proto začali diskutovat, jak vysoko už jsme vystoupali, a dohadovat se, v jaké výšce je hranice lesa... no nedohodli jsme se, ale když jsme ji překonali, pochopili jsme, že je to stejně fuk - rozhodně nám zbývá ještě několik stovek výškových metrů a to cestou prudkou jak na střechu...
- musím přiznat, že krizí jsem měla několik, a překonávala je jen silou vůle a vědomím, že jít zpět nelze... ale na těch mnoha zastávkách a několika rovinkách, kdy si tělo mohlo dáchnout, to bylo super - rozhled nádherný
- bohužel s vrcholem to tak slavné nebylo, neustále se na něm honily mraky a strašně fučelo, takže je k dispozici jen 1 velmi zmrzlá fotka s Lu


- na vrcholu jsme se zdrželi minimálně hodinu, stále jsme čekali na jeden pár... když už byla zima i těm nejotrlejším bylo rozhodnuto, že dva vytrvalci jim půjdou naproti a my sestoupíme o kus níž a rozděláme stany... do tábořiště dorazili o dobrou hodinu později... chudák Pavla, nohy měla jeden velký krvavý puchýř...
- k večeři jsme s Lu měli něco mezi kuřetem na zelenině a kuřecí polévkou - ale po tom všem to byla mana ;), jako zákusek jsem zdlábla tubičku salka... (btw, bylo mi řečeno, že se používá v pornofilmech jako náhražka spermatu - interesting :D ), pak už jen "zuby, vyčurat a spát"

Úterý
- další den s 12 kily na zádech, úkolem bylo přejít po hřebeni až na horu Pop Ivan
- hřebenovky mám ráda - pravidelně se stoupá a klesá, ale nikdy ne o moc...


- bylo to ale dlouhých 8 hodin... navíc poslední hodinu a posledních 200 metrů (výškových!) strašně foukalo... šla jsem proto výrazně nakloněná proti větru... bohužel občas naráz na chvíli ustal, což rozhodilo moji rovnováhu, a tak jsem sebou jednou i s těmi 12 kily navíc sekla :D - zábavná fotka ani video není :-P
- na vrcholu byla slibovaná meteorologická stanice - představovali jsme si tedy romantiku makedonského Pelisteru, kdy nám její obsluha udělala horký bylinkový čaj - tady přišla silná deziluze - stanice byla polorozpadlý barák, ve kterém šíleně profukovalo... místo čaje přišla vhod slivovice a rukavice...

tady, ta mrcha - myšleno hora ;) vypadá tak mírumilovně

- na stanici jsme podle jednoho z plánů prý měli nocovat - no to by byla noc hrůzy!!! - naštěstí bylo rozhodnuto, že v tom větru a blížícím se dešti to nepůjde, a tak jsme zahájili sestup... cesta mezi klečí dolů byla dlouhá, kolena mě bolela čím dál víc, takže první pastvina, i když byla celá z kopce, byla vysvobozením...
- začalo hledání plácku o rozměrech 2x2 metry,nejméně svažitého a pokud možno nezakobylincovaného... našel se


- k večeři se podával asi guláš... no nevím, bylo to teplé a strašně dobré, ať to bylo cokoliv ;), opět jsem doplnila cukr ve formě Salka - musím říct, že ta nápodoba je přesná - zaschlé na spacáku dělá stejné fleky :D

Středa
- dnes nás čeká sestup, a pokud nezabloudíme, tak jen přibližně 3 hodiny, jinak taky klidně 7 - tolik informace od místního bači...
- sedm hodin bylo možná i na Náčelníka moc, takže po chvíli jsme za menší úplatek získali hned 4 průvodce... a všichni pěkně sborem za tím jedním... koněm ;)


- sestup byl poměrně krátký, ale prudký... navíc jsme půlku cesty "plužili" po bahně... ale na to už jsme byli zvyklí :), pak následovalo asi 8 kilometrů po rovině k busu... ploché nohy mě ani nepálily, obávám se, že jsem to přes bolest trapézů ani nezaregistrovala...
- ani nevím, jak popsat pocit, který mě zaplavil, když se za jednou z mnoha zatáček cesty objevil autobus... na oslavu jsem se po 3 dnech vykoupala - v horské řece - chladná voda na moje unavené nožky - nádhera...
- následoval přesun do jakéhosi městečka - hlavním úkolem bylo najíst se... první hospoda vypadala slušně, ale z jídelního lístku neměli celou první stranu a boršč "zrovna došel", takže zbyla pouze jídla alá klobása... v dalších x hospůdkách vůbec nevařili, nebo už nevařili ;)... nakonec se potvrdilo pravidlo "jdi s Johnym a vždycky se dobře najíš" - ten chlap je fakt dítě štěstěny...
- kde ten den jsme spali? tento prvotřídní zážitek příště...

Ukrajina - část 2

Pustili mě dřív z práce a vlak do Brna jede až za 2 hodiny, tudíž...

Neděle
- o půl 9 válečná porada, teda spíš Náčelníkův proslov ;) - kvůli nestálému počasí proti plánu vyrážíme jen na 1 den, cílem je zdolat jakýsi vrchol neznámé výšky (dnes můžu říct, že i neznámé polohy :D )
- cesta začíná dobrodružně lanovo-prknovou lávkou přes říčku - zábavně to houpe, a tak někdo zábavně ječí, pak se jde okolo kostelíku, kde jsem ukecala Johnyho na tradiční fotku:)

s Johnym

- přes pastviny a lesíky stoupáme podle průvodce k jakési cosiměřící stanici, pak přesně dle průvodce doleva... po asi půlhodině, kde k vrcholu klesáme nám dochází, že jako tradičně "dem debilně"... na oslavu prozření byla vytvořená skupinová fotka (autorka pózovala, nefotila, tak snad někdy...) a pak už čelem vzad...
- druhá varianta - od stanice doprava je po pár zatáčkách značně obtížnější - do kopce funím jak lokomotiva, přestávky na vydýchání maskuji sběrem malin :D... přes pastviny jsme se dostali do lesa, kde nás po pár kilometrech překvapuje polom... po značném úsilí obejdut... jenže situace se několikrát opakuje, nakonec už ani nejsme na cestě, ale "někde v lese"... Náčelník s Generálem situaci vyřešili pomocí mapy a buzoly...
- po hodině cesty na jihozápad se ocitáme na severu, ovšem víra v to, že dosáhneme vrcholu přetrvává - bohužel jen u vůdců :D... nespokojený dav je nakonec ukecal na přestávku na jídlo, během které se rozhoduje, že jdeme dolů do údolí - opět podle mapy a buzoly, a především podle gravitace :D
- po další hodině a půl, když se cesta definitivně ztratila, je oficiálně vydáno prohlášení, že jsme se ztratili, takže je záhodno šetřit jídlo a síly... zase jdeme do údolí, cesta není, takže prostě dolů po svahu lesem (úúú, kolena), pak sice po rovině, ale přes potoky a říčky...

už zase skáčeme přes potoky

- ani nevím, kolik vodních toku jsme překročili, někdo je přebrodil, někdo, poté co vykoupal obě pohory, rezignovaně téměř prošel ;) (tímto chci poděkovat Martinovi, Tomášovi a Láďovi, že jsem i přes svoji vrozenou nešikovnost koupala jen jednu pohoru a ještě k tomu jen jednou)
- po vodě přišlo bahno a mnohem větší sranda než voda... hlavně když Lu ladně zahučela do bahna až po kotníky se slovy "to musíš hop, hop"...

moje botka a pohorka Lu

- pak už přišla jen lesní cesta s kalužema, okolo které rostly tuny malin, a asfaltka... po 3 hodinách jsme skončili v jakési vesnici, kam Náčelník už navedl bus a na turbázu jsme se vezli - ještěže tak, ploché nohy po chůzi po asfaltu pálily jako čert :(
- večer sprcha a hospůdka, kde jsem dala své třetí pivo za tento rok :D

Ukrajina - část 1

Prošla jsem si fotky a poznámky a mám snad i slinu, takže...

Pátek
- večerní odjezd je pěkně na houby, od 2 hodin odpoledne se kopu do pr... Ještěže aspoň přivezli slámu - její skládání na půdu mě zabavilo aspoň na chvíli :D. V 5 přijel pan T, půl hodiny se s mámou smáli tomu kolik mám s sebou věcí - no aspoň navázali nějaký neodměřený kontakt ;) Po 6. hodině nastalo loučení, opět záchvaty smíchu nad plným kufrem jednoho Renaulta Laguny a hurá na nádraží k busu. Batožinu jsem zdárně propašovala do útrob Karosky, švestkový koláč měl dostatečný úspěch ;) Velitelský čas - něco po sedmé - vyjíždíme a je nám usilovně máváno (abychom se nevrátili? :D ). Po setmění autobus sleduje "Příběh rytíře" - omg, ještěže jsem usnula.

Sobota
- dle plánu brzo ráno a překvapivě rychle (asi za 2 hodiny ;) ) překračujem hranice na Ukrajinu. Pohled z okna hlásí klasický Balkán - odpadky, plevel v příkopě (to není kritika, jen konstatování). Zastávka v Užhorodu, kde máme směnit peníze a prohlídnout si město. Útok na první banku, stává se ze mě hrdá majitelka 276 šušlíků (no prej hřivny, ale měna se stát od státu mění, tak jsme s Lu před lety zavedly balkánské označení šušlik). Prohlídka města stála za prd, v Užhorodě jsme neshledali nic extra zajímavého.
- přesun na východ do Jasině byl dlouhý, bavila jsem se počítáním plastových lahví, které plavaly v řece (u 42hé mě to přestalo bavit...). Prší, resp. leje. Už už s Lu sestavujeme plán rychlostavění stanu, když se objeví prázdná turbáza (ubytovna) - za 40 Kč na noc postel a teplá sprcha - luxus!!!! K večeři jsme s Lu zhltly ohřátý gulášek od maminky a hurá do hospody.

turbasa

- Dávám si svoje druhé pivo za tento rok :D V hospůdce se nakonec sejdem všichni, takže je příležitost obdarovat Náčelníka nějakou tou plyšovou kravinou ze Sparkys s motivem kačera (to mají 30letí chlapi nejraději :D... ne fakt vypadal dost pobaveně, což byl účel). V 10 večer paní vrchní nekompromisně zavírá (tento, jak se ukazuje, ukrajinský zvyk zbavovat se hostů mě bude štvát celou dobu). Cestou zpět na turbázu se mi daří úspěšně kličkovat, a tak se vyhýbám všem kalužím - a že jich bylo :) Lu ovšem vymáchala tenisky hned dvakrát - mám záchvat smíchu, když zjišťuju, že jsou to ty "pro případ promočení pohor" (ale nakonec uschly ;) ).
- Seznamovací večírek pokračuje na turbáze. Odešla jsem poté, co došla "dámská" vodka. Jak chytrý tah to byl, se projevilo hned další den, kdy bylo třeba opravdu hodně sil...

Ukrajina - část 0

Jsem zpět. Už teda asi 20 hodin, ale čas mám chvilku až teď. Cestování po Zakarpatské Ukrajině bylo super, zážitků spousta, i když řada z nich spadá do kategorie hesla "zážitek nemusí být dobrý, hlavně že je silný".
Fotek mám víc jak 100, postupně spáchám nějakou pseudoreportáž.

Do pobačenija

Ty brďo, tak tohle ukrajinské pakování byla fuška. Vyděšená heslem "co by to bylo za Ukrajinu, kdyby nepršelo" jsem se nejdřív přiotrávila impregnováním stanu (pro jistotu), a pak zabalila opravdu plnou krosnu věcí (mám snad všechno náhradní :) ) - dokonce jsem na ní musela sedět, abych ji zapnula - ohrané a nevtipné, ale účinné ;).
Hotovo, zítra jen dokoupit jídlo a pár časáků, nahrát písničky do mp3, užít si na dlouho teplou sprchu a večer propašovat před Náčelníkem svoji naditou krosnu, batoh se stanem a spacákem, batůžek s věcmi do busu a krabici s jídlem do busu. To zase bude keců! Nesmím spálit švestkový koláč, jinak to neuhraju ani na úplatek :D

vsuvka na vysvětlenou: Už 5 let jezdím na dovolenou na Balkán - Rumunsko I, II, Bulharsko, Makedonie... Vždycky s partou lidí okolo učitele dějepisu a zeměpisu z gymplu - obecně zvaný Náčelník. Jezdíme busem po daném státu, spíme pod stanama, chodíme po horách, kostelech, klášterech, hospůdkách. Myjeme se sporadicky, protože kempy s tekoucí vodou na Balkáně zatím moc nevedou, a ne vždy se podaří narazit na louku vhodnou pro stanování s potokem. A taky to k tomu trochu patří...

Takže plán na další dny podle Náčelníka:

Sobota 4.8 6:00 Překračování hranic - délka libovolná - od 20 min po několik hodin.
Dopoledne Užhorod
Přejezd na V do hor - ubytování v kempu nebo v turbáze.
Neděle 5.8 Aklimatizační výšlap na poloninu Svidovec /cca 1900/. Nocleh v terénu. Můžete doufat, že v turbáze v horách. (pozn. autorky: Zatěžkávací zkouška mé téměř žádné kondičky. )
Pondělí 6.8 Sestup + prohlídka Jasiňě.
Úterý - středa 7.-8.8 Zlatý hřeb. Náročný přechod masivu Černé Hory. Včetně Hoverly /2061/. Nocleh v hřebenových partiích. (pozn. autorky: Modlete se za mě, budu to potřebovat.)
Čtvrtek 9.8 Solotvina - solné doly. Koločava - profláknutý Nikola Šuhaj.
Pátek 10.8. Výšlap ve Verchovinských Karpatech. Něco pohodovějšího. Asi Pikuj /necelých 1500/
Sobota 11.8. Nákupy suvenýrů. Přejezd na Slovensko. Dukelský průsmyk - boje 2.s.v. Přejezd do Polska.
Neděle 12.8. Osvětim-Birkenau. Návrat v podvečerních hodinách.


Tož příště "Do pobačenija"!