Na pochodu...

Kdybyste dnes během procházky potkali cosi divného zamotaného do uzlíčku, tak to jsou moje nervy. Jsou totiž na pochodu. Hledala jsem je v koupelně v kýblu, ale ten už opustily.
Co je donutilo k odchodu? Zkouška z mezinárodního práva, která začíná až po poledni. Musím říct, že takovéto zacházení odporuje Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení, což vyvolává jednak právní odpovědnost státu za porušení kogentní normy...
Tyjo, ještěže jsou moje nervy součástí občana evropského společenství, a nemohou tedy v EU požádat o statut uprchlíka - zlatý Protokol o azylu pro státní příslušníky členských zemí, který je součástí Amsterdamské smlouvy. To bych o ně přišla úplně... No i když podle toho co tu píšu, už se asi stalo a pěkně mi hrabe...

Eurosong

Bloumala jsem dneska po netu a dostala se ke stránkám Eurosong 2008 a diskusi o soutěži. Nesledovala jsem ani přenos, ani dění před... Ale když už vyhrála Terezka Kerndlová, tak jsem si musela ten zázrak poslechnout. A když už jsem byla u toho, tak i zbytek.
Já osobně bych vybrala Gipsy.cz - tahle jejich písnička mi sice tak trochu připomněla éru rumunských hochů (O-Zone?), ale je zábavná, skvělá na dámskou pařbu - tílko, tequilu a tančit "pěkně z vostra"...
Hodně se mi líbili Toxique - zjevná inspirace Gwen Stefani, zábavné, potrhlé...
Od Samera jsem, nevím proč, čekala větší hitovku... Víc se k zapamatovatelnému hitu přiblížila ta Tereza - jen mi uši rvou její vzdychající pasáže "... your history makes you shy..." (bléé). Ivu F. mám ráda, ale Partit et Revenir je na můj vkus utahaná; LBP - slečnu neznám, písničku si nepamatuju, ale vím, že se mi líbil hlubší hlas...
Le Monde - ty brďo, rok 1995 je zpět... z magiče zní"iz it lóóóf?, iz it lóóóf" a bratránek v sukni skáče z konferenčního stolku na gauč, aby si pořádně namlátil, když mu to podjedou nohy a úzská sukně nedovolí udělat delší krok... :D No fakt to ve mě vyvolalo tyhle pocity.
Temperamento - utla jsem je v půlce - jak zpívají, že si chtějí najít cestu... ke mně ji nenašli.
Dan Nekonečný a Čechomor - tohle je otázka hudebních preferencí, myslím, že fanoušky nezklamali.


Když jsem u hudby - začala jsem si tahat písničky z i-legalně.cz - jo za prachy ;) Utratila jsem tam 200 Kč a myslím, že má tak na 2 měsíce pokoj. Takže k mytí nádobí a relaxaci v průběhu učení mi teď duní hlavně Večernice od Anny K., Ticho od Ewy Farné (a co, je šikovná) a po ránu se startuju s She´s so complicated od Supportů.

12 rozhněvaných mužů

Včera navečer jsme s panem T získali lístky do divadla - Mahenovo divadlo, hra Dvanáct rozhněvaných mužů. Bylo to na hodně poslední chvíli, takže když jsme se dořítili do budovy divadla, bylo těsně po začátku - snad všechny uvaděčky si nás prohlédly kritickým pohledem, ale nakonec nás pustily (výhoda lóže...).
Představení bylo skvělé. Obsahem hry byl pohled na závěrečné rozhodování poroty v případu vraždy, kterou měl spáchat syn na svém otci. Celá porota byla zajedno - vinen, až na jednoho porotce... tlak ostatních na něj, aby "neblbnul a přidal se, ať můžou na baseball", neochota přezkoumávat případ, "ať můžou domů"... postupně se ale začaly objevovat nesrovnalosti v důkazech a jednotliví porotci měnili názor. No zajímavé, zajímavé... Výhrady proti právním záležitostem by se našly, ale byly by pouhým hnidopišstvím.
Nevím, jestli je hnidopišstvím trvat na společenském oblečení v divadle v době, kdy se bojuje o každého obsazené sedadlo v hledišti, ale musím říct, že mi kluk v džínách a sportovní mikině docela vadil. Vzhledem k tomu, že šlo o Národní divadlo (i když v Brně) a večerní představení, čekala bych aspoň košili místo mikiny, a když už se nechce vzdát džín, tak aspoň co nejméně potrhané. Fakt nechápu, co pánům tak strašně vadí na obleku - rozumím, že v tom může být teplo, ale to je tak všechno. (Btw pan T si svůj vyloženě užívá a už vyhlíží nějaké sportovnější sako k džínám, aby měl i něco na běžné nošení... Je teprve leden a mě doma roste narcis :D )

Pan T nakupuje

Včera se mi bezděčně vybavila scéna z filmu "Harry Potter a Kámen mudrců" - jak kouzelný klobouk pošle Harryho na kolej Nebelvíru a celá kolej skanduje "máme Pottera, máme Pottera..." Tak prosím my můžeme skandovat "máme oblek, máme oblek..."
Pan T se před několika dny konečně rozhoupal a jal se koupit si oblek. Musím říct, že to bylo náročné - měl totiž specifické požadavky, ze kterých nechtěl slevit - ani o mikropíď. Takže hledal se: černý, ale ne funebrácký, matný, jednořadý oblek, na 2 knoflíky, s maximálně jedním rozparkem a to celé za rozumnou cenu (= pro nás asi tak 5000,-)... Abych vysvětlila situaci:
- černé se dělají, jenže aby se neleskly musí být téměř úplně vlněné (=poměrně drahé)
- jednořadé se dělají, ale v 70% procentech případů mají 3 a více knoflíků
- když uz mají prý nemoderní 2 knoflíky, mají aspoň údajně hitově moderní 2 rozparky na bocích saka (btw, tohle byl hit, když jsem chodila do tanečních před skoro 10 lety, tak jaképak moderní... zvlášť když to dělá širší zadek a vypadá to trochu jak tučňák...)
No prodavačky z nás šílely :D Ale pan T se nedal a nedal ukecat. Prošli jsme snad deset obchodů, a musím přiznat, že mi chvílemi tekly nervy (nechápu co má proti proužkům...).
Skončili jsme v Peek&Cloppenburg, o kterém jsme si mysleli, že je nad naše finanční možnosti. Mile nás překvapilo, že sice mají oblek od Hilfigera za 16000, ale taky obleky okolo 4000.
Nakonec se panT zamiloval do obleku, který byl lehce nad plánovanou maximální sumu. Tak jsme šli na zmrzlinu, že si to rozmyslí - já jsem na rohlíkovou dietu kvůli oblečení zvyklá, ale chlapi to mají evidentně jinak... Když jsem viděla ten jeho smutný výraz, tak jsem rozhodla, že si ho zkusí a když mu nebude, tak má po dilematu...
Nebyl mu - respektive, když mu bylo sako, nebyly kalhoty a naopak - ani v normálních, ani ve zkrácených velikostech. Smutný výraz se ještě prohloubil... Hubnout do kalhot jsem mu zatrhla (je tak akorát a vůbec... co má špeky neuteče ;) ). Nakonec nás zachránil prodavač - a to jsem si myslela, že v takových obchodech jsou jen manekýni víceméně na ozdobu - doporučil nám švadlenu, která kalhoty trochu povolí... V ten okamžik byl oblek náš, teda pana T.
Musím říct, že mu to strašně sluší. Fotku? Nemám - zatím. Ale koukněte na nějaký obrázek z filmu, či hry Hitman a bude to skoro to samé (jen pan T má jiné tetování a jinde, a bez té bouchačky prosím...)

Utrpení právníka-praktika

Učím se na poslední postupovou zkoušku před zakončením studia. Mezinárodní právo veřejné - božínku, lehce (a vím, že nereálně) doufám, že mi to dá pod příslibem či rovnou přísahou, že se tomu nebudu cíleně věnovat.
V kontrastu s rezolucemi orgánů OSN a otázkou mezinárodní odpovědnosti států, mi přijde mnou v praxi aktuálně řešené odstoupení od spotřebitelské smlouvy, nájemní smlouva a meliorace pozemku jako rajský, protože poměrně jasný, podnět pro můj mozek, něco co má řekněme reálný význam. Netvrdím, že mezinárodní právo veřejné nemá, ale přeci jen pro řadového občana je to samé neurčité "měl by, podle okolností, zejména..." = pindy, pindy, pindičky. Pánbůh mě miloval, když jsem nešla studovat diplomacii...

Nehospodyňkuju.

Ne že bych stížnosti maminek na mateřské dovolené, které údajně za celý den NIC neudělají, někdy podceňovala, ale v posledních dnech jim rozumím víc.
Byla jsem v poslední době skoro pořád doma a tak se dalo předpokládat, že budu hospodyňkovat. To já ovšem ne - vykonávala jsem takové ty rutinní činnosti jako stlaní postele, mytí nádobí, praní dle potřeby, standartní zarovnávání věcí. Ale jinak se učím a učím (+ 2 dny jsem teda víceméně prospala, protože mi nebylo dobře).
Pokud byl pan T nespokojený, nedal to najevo. Ovšem když zjistil, že v ledničce nic kloudného není (co uděláte z jogurtu, vajíček a vodky?), ukázal, že umí být i protivný. No jo, NEBYLO SE dlouho nakoupit... ;)

Juch, juch, juch :)

Dneska to bude vychloubačné. Mám fakt radost, protože se mi něco takového docela dlouho nepovedlo:

Finanční právo III

-

3

zk

A

8. 1. 2008

Čekej, Debile a spol.

Dneska dopoledne jsem musela být doma - v Čechách. Jo, musela... byla jsem objednaná ke kadeřnici. Jelikož ta moje má obsazeno vždy měsíc dopředu, je promeškání termínu téměř vlasovou katastrofou ;)
Včera večer jsem na cestu domů byla příliš líná + byla zima + učila jsem se + chtěla jsem být s panem T... Tak jsem byla nucena jet dnes ráno. Takovou chybu zase dlouho nezopakuju...
Oficiální odjezd vlaku v 8:46, zpoždění 10 minut - standard. Na tabuli nástupiště 6, v rozhlasu 5, pak naopak... Běhala jsem mezi nástupišti jako pokusný králík a tahala kufr po schodech sem a tam. Nakonec se konečně tabule i rozhlas shodly, a pár minut po 9 se vlak rozjel. Přístup Českých drah netřeba komentovat, vtipů o nich je dost.
Zpoždění jsme nestáhli, do ČT jsme přijeli, když jsme měli oficiálně odjíždět - už chápu proč rychlík čeká v jedné stanici 2O minut - je to pro minimalizaci zpoždění ;) ... Do mé cílové vlakové stanice, kde jsem měla přestoupit na navazující bus, jsem dojeli s minimálním= 10minutovým zpožděním v 10:28. Autobus, který má na můj rychlík čekat dle platného jízdního řádu do 10:35, nikde. Bezva, no snad proto, že ještě nepřijel!
Nové jízdní řády jsou dobré v tom, že je na nich telefonní číslo dispečinku. Tam mi sdělili, že bus už odjel. Proč nečekal? "Jo pani to nevim, ale společnost se moc omlouvá." No to je mi houbičky platný. I kdybych nespěchala, tak nějaký další bus jede z druhé strany města až za hodinu a půl... A tak měli dneska na dispočinku dopoledne pěknou šou - přehazovali si tam nějakou sarkastickou ženskou jak horký brambor, až se jim podařilo přepnou ji na fax :D.
Zachránila mě máma s autem, ke kadeřnici jsem dojela jen s půlhodinovým zpožděním...