Včera jsem hodinu sestavovala post, bylo to marný, prostě byla nálada tak maximálně na kýbl zmrzliny a Gilmorky. Po poměrně zářném pátku přišla depkoidní sobota, a nic nezmohlo hezké počasí, naši v tahu, ani švestkový knedlíky... . Ovšem dnešní dopoledne mi dodalo impuls - byl u nás na obědě Jakub (přítel sestry, 16 let, trošku zvláštní, ale zábavnej kluk) a ségra konečně pochopila, kde žije...
Naše rodina je tak trošku trhlá, nevím k čemu to přirovnat. Když to vyprávím kámošům, tak jim to připadá zábavný, a strašně rádi k nám proto chodí... Chudák Jakub ovšem zatím ještě neměl tu čest, takže si musel připadat jak na návštěvě někde v ústavu - u stolu koukal dost zmateně:).
Začalo to ještě před polednem. Přišel do situace, kdy máma dělala maso, já salát, do toho jsme probíraly můj zimní kabát a ječely na bráchu, že ten seriál sledujem´a ať to laskavě zase přepne, a zavolá tátu a babičku k obědu. Tak jasně, to by se dalo shrnout pod heslo "ženský" a přejít. Poté co se vzpamatoval, se Jakub rozhodl, že pomůže, takže se ségrou chystali stůl. Lehce ho šokovalo, že jakmile skončil, tak jsme po něm se ségrou beze slova vysvětlení všechno přeorganizovaly - máma nesnáší tuhle nízkou skleničku, táta s tímhle příborem nejí, tahle bílá židle neladí k těm ostatním... To vše za neustávající diskuse o novém seriálu Zoufalé manželky.
V poledne dorazil táta, kupodivu už převlečený z pracovního, takže Jakub nevyslechl obvyklé úpění naší mamky, že to tátu nikdy nenaučí. Ovšem klasika zůstala ve formě hádky o to, zda zůstanou puštěné "Otázky Václava Moravce". Já, táta a bratr jsme klasicky pro, babička, mamka a ségra proti - takže situace jak v Poslanecké sněmovně:) No protože jsme měli návštěvu, tak si tentokrát ségra prosadila, že se TV vypne. Netušila, že si tím kope hrob, protože místo politiky se tedy probírala svatba, na které naši včera byli, tím jsme se dostali všeobecně ke svatbám a jediné svatbě, na které ségra byla. Byly jí asi 3 roky, strašně si zapatlala halenku, pak usnula u stolu, a cestou domů přímo vřískala "eťě tancovat, ci, ci...". Jakub se teda chlámal, ale ségra brunátněla :)
Co se probíralo dál už tak podstatné není, důležité je, jak to probíhalo - jako obvykle:) - téma se nepředvídatelně vyvíjelo, člověk neznalý věci se ztrácel v tom, kdy je to ještě pravda a kdy si děláme srandu, navíc mluvili všichni najednou, ke všem a o všem. Ale myslím, že Jakub se celkem bavil, jenom ségře tuhl úsměv :-P
Úplně chápu jak jí bylo, ale patří jí to. Vzpomínám si, že když jsem si poprvé přivedla Holuba, tak zcela schválně, tak aby to slyšel, v kuchyni prohlásila "ty včelí úlky mu nedávej, ten určitě žere jak na mlejn a daly strašnou práci" a v podobných komentářích probíhalo každé jejich setkání po celé ty roky... To já jsem proti ní milius, byla jsem na Jakuba až moc hodná - krotila mamku v jejích KGB snahách, zbytečně neupozorňovala na to, že si brambory v polívce nakrájel příborem (ovšem byl by to vtip dne :)) , a když se ta svatba přetočila na ségru a jeho, tak obratně převáděla téma hovoru...
Po obědě jsem myla nádobí a mamka se přišla zeptat, jestli jsme Jakuba moc nevyděsili. Tím si teda nejsem až tak jistá, ale jedno vím jistě - takhle to u nás chodí a s tím se bude muset on a každý další smířit...
