Otázka sexu

Dnes to bude o sexu, tak kdyby to někoho pohoršovalo...
Včera bylo kafe s Ká, kde jsme jako obvykle probraly všechno, co se dalo... A během hovoru jsme dospěly k otázce: "Je správné položit vztah jen kvůli tomu, že v sexu to zatím moc neklape?" (Teda to slovo správné jako s rezervou, je to jen subjektivní kategorie, víte jak...)
Sex je ve vztahu důležitý, o tom žádná. Ale je to párová činnost a tak je samozřejmé, že to nepůjde hladce hned o počátku. Nebo ne? Nebo je to prostě součást té "chemie" vztahu, která když nefunguje přirozeně sama, tak není pomoci?
Zvláštní. Když jde o líbání, jsem zastánce "chemie". Pokud jsou první polibky spíš trapnou záležitostí (tím myslím, že nám dohromady to prostě nejde, nemusí jít vyloženě o něčí chybu...), tak to z mé strany nemá šanci. V tomhle směru se mi to potvrdilo několikrát... Nejde vůbec o techniku, zkušenosti, výrazný nos :D, práci jazykem ;), jde o to "sednout si". Když jde ale o sex, myšleno pohlavní styk a ty srandičky okolo, tak mám názor nevyhraněný, avšak spíš opačný...
Možná jde o míru té "špatnosti". Když je to opravdu zoufalé, pro oba trapné, tak asi není jiné cesty. Ale co když to jen není ten ohňostroj rozkoše, který se nám Cosmopolitan (neplést s Cosmomolitanem;) ) snaží podsunout? Poprvé to přece bývá spíš o nervozitě, o přehnaných očekávaních (většinou) zamilované duše, což je dost vražedná kombinace. Po jednom nevydařeném sexu asi není třeba dělat unáhlené závěry, ale co když to není lepší ani po měsíci? Jak dlouho se teda snažit o vylepšení, než to opískáme s tím, že "lepší už to nebude"? Nebo je to fakt lepší zabalit co nejdřív, abychom do toho nezamotali ty prohlubující se city?
Přišly jsme na jedno dost otřepané řešení - komunikace. Jenže upřímně, co by s vámi udělalo na začátku vztahu slyšet, že jste mizerný milenec/ka? Takže trénovat, vylepšovat, učit se, i když výsledek je nejasný a celé je to stresující? No těžká otázka... Držíme palce, G...

Božohodové smutnění

Letos mám zvláštní Vánoce. Spousta věcí byla letos poprvé, nebo jinak:

Včerejší Štědrý den byl absolutně bez pohádek a televize - kvůli mamčině migréně.
Naopak poprvé v historii jsme viděla tu hlavní pohádku, kterou dávají v absolutně blbý čas, když se večeří. Anděla Páně jsme totiž nahráli na video a zkoukli po nadílce, ke slehnutí.
Taky jsem nehrála s našima hru "na Ježíška", která spočívá v tom, že se děti (i já) jdou podívat na stromeček k babičce (v přízemí) a pak čekají na to, až zazvoní zvonek. Letos jsem myla nádobí, mezitím co naši snášeli dárky z úkrytů. Vždycky jsem si myslela, že jako běhají po bytě a spěchají... Naopak! Oni si v klídku dopijí pití, rozsvítí svíčky, nanosí dárky a ještě si povídají, jak dlouho nás ještě budou dusit...
A po strašně dlouhé době jsem nebyla na půlnoční - nebyla nálada, byla únava...

Boží hod se nesl jako každý rok ve znamení rodinného oběda a příprav na vánoční večírek, který naši pravidelně pořádají pro rodinné přátele. Rodinný oběd se strejdou a jeho rodinnou byl klasika - probíraly se trapnosti z dětství, počasí a politická situace... Vánoční večírek právě probíhá, slyšela jsem tátu už 5krát říkat "tak co si kdo dáte?", takže to bude ještě hodně náročné ;)
Já jsem se společností jen mihla, nabrala si zásoby jídla a pustila si "Milence a vrahy", že jako doplním kulturní rozhled. No nevím, ale mám z toho dost divný pocit, nemůžu říct, že to byla nuda, ale přišlo mi to o ničem. A ta nicota ještě přiživila moji posmutnělou náladu. Nějak si to letos neužívám, nic mě nebaví a užírám se. Čas se strašně pomalu vleče, chybí mi panT a to tak že moc. Nerozumím tomu, nikdy jsem si takhle nestýskala!
A tak se vlastně strašně těším, až se zítra začnu učit na zkoušku. Zaměstnám své myšlenky jasným směrem - ke správnímu právu procesnímu... Snad to pomůže, protože tohle začíná vypadat jako deprese - druhá opravdová v mém životě...

Šťastné a veselé...

V minulých dnech a dnes jsem dostala spoustu přání k Vánocům. Byla originální, i romantická, i klasická, vtipná...

od Gábi: Večer plný překvapení, pocit, který jindy není, dobré jídlo do bříška, bohatého ježíška...
od Pavli a Pavla: Ježíšek pomalu zapřahá sáně, za okny vidět je paprsků svit, zavři teď oči a a nastav své dlaně, lásku a stěstí do nich si chyť...
od pana T: Ucpěte komíny, nepusťte Santu, použij na to cement i maltu. Otevři okno, oblékni kožíšek, dárky ti přinese jedině Ježíšek...
Všechna byla hezká, ale tak nějak se mi nejvíc líbí přání od Standy a použiju ho i pro vás:

Přeju vám ze srdce Veselý Vánoce!

http://www.annegeddes.com/

PS: Večer přišlo od Lucky: Omlouvám se, moji drazí, Ježíšek dnes nedorazí. U nás jako první byl, ožral se a pak se zblil. Zcela chápu, že jste v šoku. Hodně štěstí v novém roku!

V čase předvánočním

Vánočka se peče, tak už na to peču... Dárky mám zabalené - nechci vymýšlet složité úkryty, tak jsem je zabalila a provokativně vystavila v pokoji ;) Pokoj po usilovných 4 hodinách uklizený (vzala jsem to zgruntu - vykydala šuplíky apod.)
Letos je to takové zvláštní, vlastně ani ne moc vánoční. Všimli jste si, že rádia moc nehrají vánoční hity? Dneska jsem celý den na Frekvenci 1 čekala na Janka Ledeckého a mé oblíbené "A od těch časů" a "Ryba rybě". A nic! Vloni touhle dobou jsem měla plné zuby Lenonovi "So this is Christmas". Letos jsem ji ještě neslyšela... Nic proti, ale bude to tím sněhem, teda spíš nesněhem. Prostě to bez něj není ono. I to vánoční osvětlení je bez něj takové... trapné.
Jo a nechutná mi cukroví, což je teda u mě div - kdo mě zná, ví... Díky tomu máme o 10% vosích hnízd víc - neužíraly jsme se ségrou těsto. Místo toho mám chutě na šopský salát - pro mě vyloženě letní jídlo... Zítra je snad přebije rybí polívka, tu totiž miluju a když ji cítím, slintám skoro jak Pavlovovi psi. Podle tradice, kterou zavedla mamka, ji jíme v poledne jako oběd. Mmm, těším se:)
Vlastně se těším ještě na "Tři oříšky pro Popelku" a náš tradiční stromeček - největšího mrzáčka v lese:) A jasně, že na dárečky - dávání i dostávání. Tak to s tou atmosférou nebude tak hrozné...

Letos ende!

Ende! Letos už žádný fronty, žádná nerozhodnost, žádné bloumání po obchodech, žádné bolavé nožky (patří mi to, když jsem za dámu a vezmu si na nákupy podpatky). Zbývá už jen koupit balicí papír a nějaké cerepetičky na ozdobení, ale to už je drobnost.
I když mě nakupování dárků baví, tak se mi vždycky uleví, že je to za mnou. Je to jako se vším u mě - nemám ráda stres, honičku, spěch, vědomí, že ještě něco musím, muset na to myslet, nezapomenout... Zítra už můžu vyrazit mezi ty šílence, kteří pobíhají po centru a obchodech, s tím přezíravým úsměvem, že jako "já to mám na háku" :D.
Doufám, že mi úsměv vydrží i po zkoušce z ústavních systémů. Ta je takovým malým kázkem na jinak báječném pocitu, že teď už mě čeká jen to nejpříjemnější z Vánoc.
No nic jdu si udělat horkou hrušku a vzhůru na Rusko!

Recept

Recept na smutky z domácích úkolů a jiných povinností, když by se chtělo užívat adventu:

1) Kup krabici hruškového džusu a mletou skořici.
2) Až se prohrabeš davy nakupujících domů a do kuchyně, protřep, přiměřené množství nalij do kastrůlku a zahřívej k varu. Máš-li mikrovlnku, bod pro tebe:)
3) Odměř panáka oblíbeného alkoholu (ne pivo...). (Nemáš-li žádný k dispozici, jsi divnej! Vrať se k bodu 1.)
4) Alkohol (jen ten panák :) ) nalij do silné sklenice (doporučuju Ikea za 9 Kč).
5) Do sklenice vlož lžíci (pro jistotu...).
6) Zalij horkým džusem.
7) Posyp skořicí.
8) Upíjej dle libosti.

Úkoly to za tebe nenapíše, nic se to za tebe nenaučí, ale je to sakra dobrý ;)

Vánoční besídka

Nikdy jsem nijak netrpěla vánočníma besídkama. Vlastně jsem se, pro někoho dost zvráceně, těšila na svůj výstup. Tedy spíš na NÁŠ výstup - nejraději jsem měla takové ty skupinové tanečky, divadlo... Určitě proto, že se tam člověk mohl tak trošku schovat, splynout, a zároveň i trochu vyčnívat v první řadě tanečnic, nebo v roli Marfušky v Mrazíkovi ;).
Zítra jdu na Vánoční orientální večírek - jakousi veřejnou vánoční besídku Centra orientálního tance, kde se učím umění "břišního tance". Je zábavný pozorovat, že některé vzory chování lidí se s věkem nemění. Teď na poslední hodině jsme se bavily o tom, kdo bude kde stát na podiu. A všechny tanečnice chtějí být "vzadu"... Co mi to jen připomíná:)
Já chci stát vpředu. Umím to zatancovat myslím poměrně slušně, a když něco zvořu, tak se to nepo... Jistě je v tom kousek exhibicionismu, sebevědomí, ale nemyslím, že by ten kousek byl nezdravý. Jen se to v Čechách moc nenosí.

Vánoční dárek

Je to tady! Jak jsem byla v klidu s vánočníma dárkam - začala jsem brzo, mám na ně dostatek peněz, tak jsem dneska chytla nerva.
Už jsem psala, že horko těžko něco vymýšlím pro mamku. I přesto, že už jsem pro ni dárek koupila, můžu začít znova - tentokrát totiž přišel taťka, ať mu "pomůžu" (= vymysli, vyber, po schválení kup, zabal, pod stromek to strčím sám...). Tuhle hru už hrajem´dlouho, střídavě úspěšně, ale letos nás mamka přečůrala. Byl v plánu cyklistický batůžek! Geniální, trefné! Jen škoda, že si ho mamka už koupila k Mikuláši... Fakt blbá situace. Nejspíš skončím u dárkové poukázky - i když ji nesnáším:(
Další problém je s panem T. Asi budu plakat - už dávno jsem vymyslela myslím skvělý dárek*, jenže jsem ho nekoupila (abych to všechno nezakřikla...). A teď ho nemůžu sehnat - vyprodáno! Zoufalství nabírá obrátek každým dnem... Všichni prodejci slibují, ale stále nic. Že já káča jsem tak pověrčivá:(
Jinak vánoční nálada ještě nepropukla. Není sníh, není mráz, prostě nejsou příhodné podmínky... Ale od pana Božského mám slíbeno, že se přimluví u šéfa, tak snad "Bůh dá" a budou bílé Vánoce...

* Nemůžu říct, co je to, protože panT o tomhle blogu ví...

Tak nějak nic

Sobota večer a já sedím u počítače. Po delší debatě s mamkou jsem prohrála souboj o televizi. Bláznivýho Jacka Nicholsna v Přeletu má Stvořitelka prý dost, takže se údajně bude dívat na Arnolda - to zase odmítám já. Že jsem si pod stromeček nepřála TV-kartu (no takovýto, jak to strčíš do počítače a může chytat telku...)!
Nemůžu spát - ještě není můj čas, neusnu dřív jak po půlnoci. Nemůžu číst - Kinga jsem nechala na privátě (doufám, jinak mě paní v knihovně zabije). Nemůžu konverzovat - nejsou lidi a ani vlastně nechci. Nemůžu se učit - nejsem prdlá. Prostě se tak plácám od ničeho k ničemu, myšlenky proudí hlavou a nedají se zachytit... Vlastně je ve mě jen jeden pocit - čekání, očekávání, vyčkávání... Na co? Vím já?

Hořká čokoláda

V posledních dnech se na mě valí tuny cukru. Můj svátek - sladkosti, adventní kalendář - čokoláda, Mikuláš - spousta čokolády (uhlíky už jsem hodila do kotle:) ), pečení cukroví - když nejsou černoušci (vysolárkované kousky :D ), uždibujem těsto...

Přesto dneska skoro celý den cítím hořkost. Nepřebila ji ani nová ofina (tak trošku ve stylu Mrazíka :D ), ani dobré zprávy z podkrkonoší (držíííííím pěstíííííí!)... Prostě mě dokonale otrávil můj ex - Holub... Nemá cenu to znova a znova pitvat. Už mě to fakt točí - proč to jen prostě nemůžeme nechat být a nechat se žít (já s tím problém nemám...) Chjooooo! Nejraději bych to vybušila do boxovacího pytle - to je to správné vyjádření pro pocit, který z toho mám.
A když k tomu přičtu, že zase pár nekonečných dní neuvidím pana T...

A tak dneska s láskou vzpomínám Balkán - dobrodružství, hory, svoboda, problémy stovky kilometrů daleko...

partyzánský výsedek v Albánii:)

Galičnik - Makedonie - spíše gastronomická tůra :)

sestup v pohoří Pirin (Bulharsko)

to nás je:)

Relativní hovno

Všechno je relativní! A tak může být i cesta výtahem do 3. patra nekonečná... Zvlášť, když přes váš rýmou ucpaný nos, který navíc svlažujete vůní nového pleťového mléka francouzské značky, neucítíte, že ve výtahu, který se právě teď rozjel, pod sedátko někdo vykonal svou VELKOU potřebu... Málem jsem k tomu přihodila svůj příspěvek ve formě obsahu mého žaludku. Lidi jsou prasata!

PS: Tímto se omlouvám všem čuníkům, vepříkům, sviním a posvinčatům z říše živočichové, kmen strunatci, třída savci... (zoologové si doplní, ostatní netuší a je jim to jedno).

V letu

Tak uplynul týden a já jsem nic nenapsala. Poslední post jsem měla rozepsaný od neděle, takže ho nepočítám. Ne, že by nebylo o čem:
- skličující události na privátě (ještě se určitě naštvu a napíšu)
- výlet po krásách podkrkonoší
- postřehy z časopisu Týden (cesty vlakem byly dlouhé, tak byl konečně trochu čas...)
- sladký pátek-svátek (můj:) )
- úklidové pseudoúvahy nad minulými vztahy (opět, stále)...
Ale není čas, chuť, elán... Je jen škola, učení, seminární práce a (pouze) ICQ s panem T (chjooo:( ). Snad brzy doženu, co se dá, a konečně spočinu v počinu v pokoji a budu užívat adventní čas. Mám ho totiž na Vánocích nejraději...